Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 7–8 - 2013

9

Péče musí být nejen dostupná,

ale imoderní aúčinná

soběstačnost. Protože ale pro ně nemáme

spolehlivé zázemí, zůstávají vléčebnách. Po-

třebovali by chráněné bydlení nebo nějakou

formu komunitní péče. To nevyřeší minis-

terstvo, tam je obrovský prostor pro samo-

správy asamozřejmě neziskové organizace.

Jenomže iony potřebují podporu apomoc

místních orgánů.

Ovšem vždy budeme mít určitou skupinu

těžce postižených, kteří nemohou dů-

stojně žít bez celodenní intenzivní péče.

Ajak bude populace stárnout, bude jich

přibývat. Jak by měl vypadat budoucí

spolehlivý model péče otyto občany?

Především musíme umět daleko přesněji

určit, kdo dotéto skupiny patří. Jistě ne

padesátiletá dáma, která běžně pracuje,

žije, užívá si volný čas atrochu si stěžuje

nabolest zad. Dosud jezdívala dolázní.

Dnes bychom měli umět říci: Milá paní,

musíte proti té bolesti také něco dělat sama.

Cvičit, snížit nadváhu, koupit si třeba jinou

pracovní židli...

Zní to banálně, ale my se stále potýkáme

sochranitelskou tradicí, která stručně řečeno

prohlašovala, že všechny problémy lidí vyřeší

zaně. Nevyřešila, jen citelně zbavila jednot-

livce pocitu celoživotní odpovědnosti zasvé

zdraví. Veřejné zdravotnictví stojí občany

stovky miliard. Ivúhradách zalázně. Kolik

každého znás stojí procházka, projížďka

nakole, omezení tučné stravy, opuštění tabá-

ku? Takže spolehlivý, tedy finančně náročný

model péče oopravdu postižené atěžce

nemocné můžeme hledat analézat, jen když

celá společnost pochopí, že její zdraví není

zdaleka jen vrukou lékaře.



Řešení, které chceme

podporovat – více

ambulantní, dostupné

asoustavné péče

navysoké úrovni než

jednorázové pobyty

jednou začas.

Máme odbornou péči

navysoké mezinárodní

úrovni, vněkterých

oblastech medicíny,

jako je léčba infarktu,

některých zhoubných

nádorů, ale ivpéči

onovorozence akojence

jsme nasvětové špičce.

přesouvat se tam, kde je to možné, doam-

bulantních zařízení.

Souvisí to isjistým poklesem medicín-

ského významu tradičních lázeňských

procedur?

Balneologové asi moc souhlasit nebudou,

ale tvrzení, že by minerální vody nebo tzv.

léčivé zábaly nějak opravdu léčily, bude jen

obtížně mezi odborníky hledat zastánce.

My máme podle zákona jasnou povinnost –

zveřejného pojištění hradit postupy jasně

aprokazatelně účinné.

Také proto indikační vyhláška pro lázně

(tedy vlastně seznam onemocnění, která

mají nárok nahrazenou péči vlázních)

poněkud zeštíhlela?

Přesně tak. Apřitom jsme byli ještě velmi

benevolentní. Protože kdybychom vyžado-

vali prokazatelnou účinnost např. někte-

rých minerálních vod, byl by seznam ještě

mnohem kratší. Ale my přece jenom určitou

tradici respektujeme. Samozřejmě je to zá-

sah doletitého stereotypu adiskuse budou

pokračovat dál. Příklad – onemocnění Par-

kinsonovou chorobou je vážné aodborná re-

habilitace je nezbytná. Jenomže: pomohou

tu lázně? Specialisté spíše tvrdí, že je nutná

pravidelná, celoroční péče. Ajsme uřešení,

které chceme podporovat – více ambulantní,

dostupné asoustavné péče navysoké úrovni

než jednorázové pobyty jednou začas.

Jenomže právě postižení mají vlázních

vedle péče ijisté pohodlí. Nemusí se

nikam dopravovat, překonávat bariéry,

vyžadovat doprovod nebo asistenci.

Asi by rádi byli doma, ale umí takové

řešení podpořit isystém dávek asociální

politika?

Tento problém cítíme velmi intenzivně.

Ikdyž sociální politika patří dojiného resor-

tu, vedeme sním velmi naléhavé aobsažné

diskuse, jak právě příspěvky napéči, namo-

bilitu adalší dávky mohou postiženým

pomoci, aby dostali soustavnou aodbornou

péči vmístě svého bydliště, případně vre-

habilitačním ústavu, kde nemusejí nocovat.

Jiná podoba těchto diskusí se týká třeba pa-

cientů vléčebnách dlouhodobě nemocných

nebo klientů seniorských domovů. Zpohle-

du uživatele je to jedno, zpohledu státu je

přesnější vymezení odpovědnosti zaurčitou

péči důležité. Protože odpovědnost přináší

také povinnosti, atedy iúhradu služeb.

Když říkáte stát, myslíte isamosprávy

měst, obcí akrajů?

Pochopitelně. Podobně jako ulázní řešíme

novou koncepci psychiatrické péče. Třetina

těchto pacientů vléčebnách už nemá akutní

nebo aktivní psychiatrické onemocnění,

ale jistý handicap jim neumožňuje úplnou

Kdo je doc.MUDr.

Leoš Heger, CSc.

Ministr zdravotnictví České republiky.

Radiolog. Dlouholetý ředitel Fakultní

nemocnice vHradci Králové.

Poslanec Parlamentu ČR.

Člen odborných společností.

info

Vkrátkém rozhovoru sLeošem Hegerem, který

otiskl Můžeš vminulém, červnovém čísle,

ministr prohlásil, že Dětská léčebna Vesna

vJanských Lázních (oníž se začaly šířit zprávy,

že bude privatizována apro děti shandicapem

uzavřena), zůstává státní organizací. Jinými

slovy, že Vesnu rušit nebude.

info