Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 37

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 7–8 - 2013

37

doškoly, pak vařila, odpoledne jsme zase

jely společně domů.“

Asi před čtrnácti lety se Tomáš, mladší

zMariiných bratrů, vydal doVelké Británie

sbírat zkušenosti coby au-pair. Když pak

pozval sestru amámu natýden nanávštěvu,

začal jak Lídě Harcubové, tak Marušce vrtat

vhlavě červík.

„Když jsem slyšela Tomáše, jak poroce

apůl mluví suverénně anglicky aMaruška

poosmi letech školní angličtiny ani nepo-

rozumí obsahu písniček, povídám: Aproč

ne taky Maruška?“ líčí maminka Harcubová

tehdejší rozhodnutí.

Tehdy si řekla, že když může malé děti

hlídat chlap, umývat jim zadky astarat

se odomácnost, proč by natuhle „práci“

nevzaly dvě ženské jako jednu sílu. „Já že

bych dělala tu au-pair aMaruška zatím

studovala.“

Přes agenturu začala hledat školu abyd-

lení, ale když to vAnglii syn osobně prošel,

ukázalo se jako problém například ubytová-

ní vdruhém patře, navíc vestarém anglic-

kém domě potočitých schodech. Atahejte

se sdospělou holkou navozíku potakovém

schodišti. Jenže Lída Harcubová, stejně

umanutá jako její dcera, to nevzdala. Paní

zagentury jí poradila, ať zkusí hledat vUSA,

tam jsou prý navozíčkáře už zavedení.

„DoAmeriky byla ještě potřeba víza, ale

nám bylo taky líto, že studentské vízum je

jen nadobu studia, maximálně měsíc. Amy

chtěly Ameriku taky trochu vidět,“ popisuje

americkou anabázi maminka.

Když píše ženská ženské

Vzala tedy papír anadvě strany sepsala, že

má dceru vozíčkářku, že chtějí kromě studia

zemi itrochu poznat, že měsíc je napořád-

nou výuku jazyka málo, napsala vše osynovi,

který se naučil mluvit perfektně vAnglii.

Aže dcera je postižená tak, že jestli chce mít

jednou nějakou práci, tak se bez výborné zna-

losti jazyka neobejde. Ase svým handicapem

nemůže dělat kuchařku apodobně.

„Napsala jsem to jako ženská amáma

adoufala, že paní, která tyhle záležitosti

navelvyslanectví vyřizovala, je taky normál-

ní ženská amáma. Aono to zabralo!“ Paní

zvelvyslanectví volala téměř obratem, že

Maruška dostane dvouleté vízum pro au-pair

aona jako její doprovod vízum desetileté!

Když obě nezdolné ženy Harcubovy řešily

finance naletenku, zkusila se paní Harcu-

bová obrátit inaKonto BARIÉRY. „Říkala

jsem si, že musí mít nějakou podporu pro

studenty, tak zaoptání nic nedám,“ vzpomí-

ná. Vyšlo itohle. Konto BARIÉRY přispělo

Ještě naletišti vám mohou říct, že vás nechtějí.

Když uvidí, že má dcera narozeniny, tak to bude jen ku prospěchu.

Taky že hned bylo: Happy birthday!

ROK STUDIA V USA využila Marie i k poznávání

– ve Washingtonu u Lincolnova památníku.

JEDNOU Z NEJVZDÁLENĚJŠÍCH CEST harrachovské

překladatelky byl výlet do jihovýchodní Asie.

SOCHA

SVOBODY

je nejen symbol

Ameriky,

ale i obou

svéhlavých

a neústupných

žen.

V SEZNAMU navštívených míst neschází

ani světoznámá Malá mořská víla v Kodani.

POZNÁVÁNÍ

nezávisí na luxusu.

Důležité je, aby obydlí

a pohyb v něm byly

bezbariérové.

