Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

časopis pro ty, kteří se nevzdávají

26

můžeš / číslo 7–8 - 2013

TÉMA: Bariéry ve veřejném prostoru

mohli jsme již několik let používat výtahy na

Andělu, Floře či Náměstí Republiky. Nájezd

do metra je bez jakékoli spáry či schodu,

takže nezapadnete předním kolečkem ane-

musíte prosit opomoc.

Paradoxem je, že vozíčkáři zde veřejnou

dopravu příliš nevyužívají. Proto byl řidič

autobusu překvapen, když jsem mu dával na-

jevo, že hodlám nastoupit, apotřeboval jsem

vyklopit plošinu. Ve Finsku mají velmi pro-

pracovaný systém taxislužby. Téměř všechny

taxíky jsou dodávky opatřené plošinou.

Není to žádná specializovaná služba pouze

pro vozíčkáře, nýbrž klasická taxislužba pro

kohokoli. Jízdné lidí spostižením je dotované

státem ataxikářům se platí elektronickými

kartičkami. Pokud někde není například

bezbariérové nádraží, odveze vás taxi za

cenu jízdenky na vlak. Pro našince je však

kilometrové jízdné přece jen drahé.

Cestování vlakem je ve Finsku další velice

příjemný zážitek. Nemusíte se nikde předem

hlásit. Pouze koupíte lístek, dojedete na

nástupiště, zmáčknete tlačítko, vysune se

plošina apohodlně nastoupíte iselektric-

kým vozíkem. Ve 200 km vzdáleném Turku

jste zhruba za dvě hodinky.

Lodní přeprava je podobná. Můžete se

vydat třeba obdivovat opevnění na neda-

lekém ostrůvku Suomenlinna, kterým se

Finsko bránilo ruským válečným lodím.

Nebo sednete na trajekt aza pár hodin jste

vestonském Tallinu.

Zažil jsem na vlastní kůži, jak se změní

kvalita života, když se městem pohybujete

bez zábran. Nemusíte předem plánovat

spoje. Nasednete před domem do dopravní-

ho prostředku ado 20 minut jste tam, kde

potřebujete. Anevadí vám ani přestupy.

Všude na ulicích jsou bezbariérové toalety,

tudíž si nemusíte řídit život podle základ-

ních biologických potřeb. Jste pak schopni

odpustit imnohdy nepohodlné přechody

pro chodce.

Brusel

Důkazem, že to není všude vEvropě pouze

růžové, může být Brusel. Zavítal jsem

tam vroce 2009 na své první jednání jako

zástupce pražského magistrátu. Byť jsem na

cestu oželel pohodlí „električáku“ azvolil

skladnější mechanický vozík, byl jsem nemile

překvapen. Už jen zajištění bezbariérové-

ho odvozu zletiště bylo poměrně náročné

anákladné. Předem jsme si museli objednat

speciální přepravu, anebýt Pražského domu

přímo vmístě, nevím, jak bych si sám poradil.

Po několika málo hodinách vBruselu

jsme zjistili, že nejlepší způsob dopravy bude

„pěškobusem“. Absolutně jsme se nevyznali

vjízdních řádech anebyli schopni identifi-

kovat bezbariérové spoje. Často zde chyběly

nájezdy na chodníky. Bezbariérové vstupy do

metra jsme rovněž nemohli najít. Do obcho-

dů arestaurací byly často dva až tři schody.

Automobilové zácpy byly všudypřítomné,

takže jsme málem nestihli ani letadlo zpět,

ikdyž jsme vyjížděli sdostatečným předsti-

hem. Nikdy jsem ani na letišti nezažil takové

fronty při kontrolách. Poprvé se mi stalo, že

mě při kontrole zuli atéměř donutili vstát

zvozíku. Jediné, co mě tak vtomto městě

potěšilo, byly vynikající belgické pralinky.

Srovnání

Podívám-li se zpětně na své cesty Evropou,

řeknu si, že stále máme co dohánět. Kromě

zmíněných měst mohu ještě sklidným srd-

cem doporučit Vídeň, Kodaň, Řím, Londýn,

Norimberk či Berlín. Zpohledu bariér mě

dost zklamala Paříž, kde jsem byl zveřejné

dopravy poměrně zoufalý, což bylo hodně

dáno téměř absolutní bariérovostí metra.

Řidiči nízkopodlažních autobusů často za-

stavovali daleko od chodníku, aže potřebuji

nastoupit, je příliš nezajímalo.

Praha na tom zevropských metropolí není

nejhůře, ale má ihodně co zlepšovat. Aměla

by se chtít srovnávat stěmi nejlepšími. Má

jeden znejlepších dopravních systémů. Ško-

da, že ho devalvují bariéry. Být cizincem na

vozíku vPraze musí být hrozné. Už jen kvůli

nedostačujícímu informačnímu systému. Tě-

ším se na chvíli, až se inaše metropole zařadí

po bok zmiňovaných měst anabídne nám

dostupné cestování aveřejný prostor. 



HLAVNÍ

MĚSTO EVROPY

nebylo z pohledu

vozíčkáře tou

nejlepší zkušeností...

... PŘESTO se bylo na co dívat.

Zpohledu bariér mě dost zklamala Paříž,

kde jsem byl zveřejné dopravy poměrně zoufalý,

což bylo hodně dáno téměř absolutní bariérovostí metra.