Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 42

42

můžeš / číslo 7–8 - 2013

ZPÍVÁNÍ PRO TEBE

Text: NAĎA KOCÁBKOVÁ

Foto: JAN ŠILPOCH

L

íbí se mu autíčko naovládání zvané

Blesk McQueen, Burák, mašinka

Tomáš adalší animované postavičky.

Fandí české fotbalové reprezentaci,

Realu Madrid, aobzvlášť pak Cris-

tianu Ronaldinovi. Veškole, kam první rok

chodí, ho baví čeština atělocvik. Ten hlavně

proto, že může sledovat děti, jak cvičí. Sám

totiž cvičit nemůže, vrozená nemoc, míšní

svalová atrofie, ho upoutala nainvalidní

vozík. Řeč je osedmiletém Matějovi Říhovi

zÚstí nad Labem.

Prvňáček sduší fotbalisty

„Fotbal hrajeme napočítači, já zatím jen

trénink sMíšou. Ronaldina mám moc rád,

protože je dobrej,“ lakonicky odpovídal

naotázky Matýsek. Znalecky navíc přidal

ještě další hvězdná jména, která mu tak

Matěj Říha má,

snad jako každé

dítě, hodně přání.

Nad všechna však

momentálně povýšil

chuť být brankářem

ufotbalové jedenáctky.

Benefiční

koncert jako

skvělá pomoc

ročně musí také naměsíc dolázní, aby se

nemoc neprohlubovala tak intenzivně.

Zavším je genetická vada

„ Odpátého měsíce života jsme věděli, že je

zle,“ říká Vladimíra Říhová apostižení při-

bližuje: „Vada je to genetická avezkratce se

učarovala. Češtinu má prý rád, protože při

ní pořád něco lepí. „ Učíme se písmenka

avymalováváme.“ Doškoly míří každé ráno

autem smaminkou atvrdí, že rád.

Má tam výbornou pomocnici, asistent-

ku, prima kamarády astejně takovou paní

učitelku, která má kasistenci také velmi

blízko. Ostatně Matýska si Pavlína Petrů tak

trochu vyhlédla už naprázdninovém pobytu

podobně postižených dětí ještě před jeho

první třídou. Přála si ho mít veškole, jen

netušila, pro kterou se maminka rozhodne.

Pro ni to prý ale byla volba jasná. Trmická

základní škola má urodičů výborné renomé,

handicapovaných dětí je tu celkem šest.

Učitelka říká, že kvůli Matýskově nemoci

mu nenadržuje. Není třeba. Je podle ní

moc šikovný anasvůj věk velice inteligent-

ní. První třída vtrmické základní škole je

pořádné mraveniště kluků aholčiček, kteří

opřestávce vyplňují daný prostor doposled-

ního místečka. Má mezi nimi své místo také

Matěj. Dobře podle učitelky zapadl. Nebojí

se, nemoc ho sice limituje, ale nepoddává

se, je výřečný ahlavně podle ostatních má

hodně chytrou hlavu. „Děti ho mají rády pro

jeho pohodovou povahu, bezprostřednost

ataky statečnost, sníž se mu určitě líp bo-

juje proti všudypřítomnému vozíku aúdělu,

snímž přišel nasvět,“ je přesvědčena třídní

učitelka Pavlína Petrů. Když veškole chybí,

postrádají ho.

Matěj Říha má, snad jako každé dítě,

hodně přání. Nad všechna však momentál-

ně povýšil chuť být brankářem ufotbalové

jedenáctky. Vysvětlit to ale klukovi, který

se bez pomoci sám ani neposadí, je pro

jeho mámu mnohdy úkol nad jiné těžký.

Vposlední době doma jedno přáníčko přece

jen vyslovuje častěji než jiná. Přál by si

sourozence. „Spíš asi bráchu, nebo možná

sestřičku. Ta je taky dobrá,“ dodává smířlivě

apoodpovědi rychle míří naprťavém domá-

cím vozíku suverénně zobývacího pokoje

dotoho dětského, kde má své království.

Tady kromě obvyklých hraček čeká naMa-

týska ilehátko anezbytné pomůcky kekaž-

dodennímu cvičení apravidelné rehabilita-

ci. Maminka je vtom neústupná. Dvakrát

MATÝSEK DOMA.

Ve svém pokoji se pokouší střílet na branku.

■ Nemocný Matěj skvěle zapadl mezi spolužáky.

■ Spinální míšní atrofie je nevyléčitelná.

■ Koncert vynesl 100 tisíc korun naelektrický vozík.