Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 33

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 7–8 - 2013

33

na běžnou normu, třeba naprosto neodpo-

vědné chování filmové postavy vpartner-

ském vztahu je pochopeno jako správné.

Ato už není problém jednoho člověka, ale

jeho rodiny aokolí. Bohužel nejde zrovna

ovzácné výjimky.

Někteří naši čtenáři jsou vopravdu

těžké situaci. Mají omezenou pohybli-

vost, nejsou soběstační ačasto ani jejich

sociální situace není moc dobrá. Jsou pak

vnímavější kpůsobení neskutečného

světa filmu, televize, internetu?

Jsou. Ale vdobrém išpatném. Inepohyb-

livý člověk může prostřednictvím moderní

komunikační techniky vystudovat, najít si

dobré přátele, úspěšně působit vněkterých

profesích.

Ovšem potřebuje ktomu iskutečné kon-

takty slidmi, zázemí aijiný vztah ke světu

než jen prostřednictvím obrazovky. Jestliže

nahradí bezprostřední lidský vztah umělým,

hrozí mu doslova ztráta identity. Stane se

sám před sebou někým jiným, třeba zdán-

livě úplně zdravým aničím neomezeným

jedincem, ale pak stejně narazí na realitu

aprobuzení je kruté.

Takže byste nepřál osamělému aposti-

ženému člověku, aby ve světě filmových

atelevizních příběhů přece jenom našel

jistou náhradu?

Když to nepřekročí jistou míru, proč ne.

Může to působit i„terapeuticky“, kdy si člo-

věk může prožít situace astavy, jinak pro

něj absolutně nedostupné. Ale pak musí

přijít zmáčknutí tlačítka ajasné vědomí –

můj život nepokračuje vtomto úžasném

příběhu, ale ve skutečnosti, kterou je sice

někdy strašně těžké přijmout, ale jinak to

nejde.

Měníme se vtéto záplavě umělých ane-

skutečných příběhů imy?

Skoro všichni psychologové na tuto častou

otázku odpovídají: Ano, nějak se měníme,

ale mnohem, mnohem pomaleji, než by se

zdálo. Statisíce let vývoje člověka vytvořily

tak pevné struktury organismu imozku

achování, že překotný vývoj techniky je pro-

ti nim slabý nebo lépe řečeno zatím skoro

neúčinný.

Náš základní instinkt – tedy tendence

kživotu ve společnosti, ve skupině, vrodině

– je prehistoricky ukotven vdávné zkušenos-

ti pravěké tlupy. Aznovu aznovu se osvědčil

prvotním křesťanům, ve středověkém

ghettu, vkoncentračních táborech… Vaši

čtenáři přece dobře vědí, jak nenahraditelná

je rodina, když přijde postižení. Takže žádné

trojrozměrné technologie zatím nenahradily

apodle mne nikdy nenahradí spolehlivost

lidského kontaktu.

Je tato jistota nakonec nejlepší zábranou

proti manipulaci moderních médií?

To bude záležet na mnoha okolnostech.

Žijeme vkonkrétní době vkonkrétní zemi,

která si přece jenom dlouhá léta manipulace

slidmi užila. Tzv. socialismus byl založen

právě na bláhové snaze vyrobit nového,

jiného člověka. Dnes je podle mne problém

ne vtom, že bychom přestávali být lidmi, ale

vtom, že se málo zamýšlíme adiskutujeme

opodmínkách, vjakých nám obyčejné, při-

rozené, nedokonalé lidství zůstane. 

Vidím na některých svých klientech,

jak se doslova vžijí do postavy seriálu,

že tak vlastně vytěsní svůj skutečný život nebo jeho část.

NA ZÁKLADĚ DLOUHOLETÝCH ZKUŠENOSTÍ

se Karel Humhal obává,

že psychologů může být časem málo.