Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

můžeš / číslo 7–8 - 2013

17

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Proč?

Obezbariérovosti města ajeho objektů

jsem toho již napsala mnoho. Ipro Mů-

žeš. Nechci se opakovat, atak mě napadlo

pojmout toto téma trochu jinak. Zpohle-

du handicapovaného řidiče. Protože co

vám bude platné, když sice (doufejme, že

již brzy) budou objekty města bezbariéro-

vé, ale vy se knim nedostanete, apo-

kud ano, tak svelkými potížemi. Ano,

chci mluvit ovyhrazených místech pro

handicapované, ale zejména osystému

vydávání průkazů O2.

Podle silničního zákona je toto speciál-

ní označení vozidla určeno držitelům

průkazů ZTP aZTP/P. Průkazy jsou nově

přiznávány podle zákona oposkytování

dávek osobám se zdravotním postižením.

Tam se v§ 34 dočteme, že průkazy náleží

osobám, kterým byl přiznán II., respekti-

ve III. aIV. stupeň závislosti. Na první po-

hled se to zdá logické. Mezi těmi, kterým

jsou přiznány nejvyšší stupně závislosti,

budou ti, kteří specifikum vyhrazeného

parkovacího místa potřebují knástupu/

výstupu do/zvozidla.

Jdeme-li však do problematiky hlouběji,

zjistíme, že je mnoho vozíčkářů, které já

nazývám zdatnými, kterým byl přiznán

„jen“ I. stupeň závislosti (ijá jsem mezi

nimi). Budeme-li číst zákony dále, zjistí-

me, že těmto by ale měl náležet jen průkaz

TP, ukterého nárok na vydání průkazu

– speciálního označení vozidla – nevzniká

(!). Takže sečteno apodtrženo: ti, kteří po-

dle mého názoru specifické místo potřebují

nejvíce, protože se pohybují bez přítom-

nosti druhé osoby, mají smůlu. (Abych to

vysvětlila – těžce handicapovaná osoba,

která je přepravována asama neřídí, má

doprovod, který vpřípadě nedostupnosti

vyhrazeného parkovacího místa může

pomoci. Plně integrovaný, samostatný

vozíčkář, takovou možnost nemá.)

Kde je chyba? Vpřiznávání průkazu spe-

ciálního označení vozidla. Všude vcivili-

zovaném světě jsou zákony upraveny tak,

že na tento průkaz mají nárok jen ti, kteří

mají postižení pohybového aparátu (vně-

kterých zemích mají nárok ilidé smen-

tálním postižením). Souvislost mezi výší

závislosti na druhé osobě apřiznání znaku

je tedy nelogická. Od roku 2000, kdy jsem

přišla do Senátu, se ozměnu přiznávání

znaků na principu „osoba má postižení

pohybového aparátu, atudíž má nárok

na speciální označení vozidla“ snažím.

Neúspěšně. NRZP je vždy proti apřesvědčí

poslance, že můj, respektive senátní návrh

mají zamítnout. Musím přiznat, že jsem

za ty roky nepochopila proč...



Autorka je senátorka.

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

se usadil na zem. Ještě že jsme usebe měli

jeden výtisk našeho měsíčníku. Ukázalo se,

že jde omultifunkční časopis. Cestou po-

slouží stejně dobře jako zdroj poučení ijako

podložka ksezení. Noviny ani občerstvení

tentokrát vnabídce nebyly.

VPraze přijel pro balíky muž sještěrkou.

Když mě neviděl ve dveřích vagonu, tak se

snadějí vhlase zeptal, jestli ten vozíčkář

nedorazil. Dostalo se mu ujištění, že ano,

což jsem utvrdil isvým zjevením zpoza

rohu. Zklamaně odvětil, že pro tu plošinu

tedy dojede. Evidentně věděl, že mám při-

jet. Co si myslel? Že jsem cestou ze zoufal-

ství vyskočil zvlaku? Hledání apříjezd plo-

šiny zabral dobrých deset minut. Zdálo se,

že souprava už by měla pokračovat vcestě

anabírá zpoždění. To vesele komentovali

okolo zevlující kolegové ještěrkáře, kteří

evidentně neměli nic lepšího na práci.

Dobrá věc se nakonec podařila ajá nemusel

proti své vůli pokračovat vcestě.



Sedíme mezi pár

balíky a jedním jízdním

kolem. Prostoru máme

spoustu, určitě víc než

vobyčejném kupé.

Přemýšlím, do kterého

rohu půjdu vykonat

tělesnou potřebu, kdyby

na mě přišla.

PLZEŇSKÉ

HLAVNÍ

NÁDRAŽÍ

je bezbariérové

a místní

zaměstnanci

poskytli lepší

servis než

v Praze.

BALÍK I VOZÍČKÁŘ byl úspěšně vyexpedován.

Plošina dorazila, ačkoliv to chvíli trvalo.

CESTOU ZPÁTKY V HYTLÁKU musel kolega Honza

sedět na zemi. Volná židle se pro doprovod nenašla.