Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 39

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 7–8 - 2013

39

nanás,“ směje se paní Harcubová. Potřebné

informace hledají nainternetu, naGoogle

Earth si doslova projdou ulice, kde budou

bydlet, kde jsou nejbližší obchody, prádelna

adalší nezbytnosti. Maruška vše domailů

přeloží aletí se (nebo jede).

Obě svérázné cestovatelky zHarracho-

va mají vmapě praporky už ve24 zemích.

Poznávají především zvyky, tradice, to, co

nenabízejí bedekry, ahlavně nové přátele.

Leckdy až neuvěřitelným způsobem. „Při

hledání levného bydlení virském Dublinu

jsem nainternetu objevila českou rodinu.

Napsala jsem jim, jestli by nevěděli oněja-

kém přijatelném bydlení pro jednu ženskou

ajejí dceru navozíku. Paní Radka mi obra-

tem odpověděla, že jestli jsme ochotné jim

potři týdny jejich dovolené hlídat psa advě

činčily, můžeme unich bydlet zadarmo

vdomě amám kdispozici ijejich auto!“

Překládání je novou drogou

Vevýčtu cestovatelských počinů najdete

země evropské, nejdále se zatím dostaly obě

objevitelky doBrazílie aThajska. Absol-

vovaly 300 kilometrů svatojakubské pouti

doslavného španělského poutního centra

Santiago de Compostela. Najaře se vrátily

zJihoafrické republiky.

Cestu dojihovýchodní Asie spojily isvý-

letem naznámou řeku Kwai akmostu, který

proslavil román spisovatelem Pierra Boulla

zroku 1952 astejnojmenný film.

Odhodlání spatřit proslavenou řeku

amost nezmařila ani skutečnost, že dívku

isvozíkem neměl nikdo sílu dovysokého

vlaku naložit. Naštěstí byl přítomen turista,

který věděl, jak člověka sMarušiným handi-

capem uchopit. „Tak mě isdalšími dovlaku

odnesli, vozík nám podali oknem ajelo se.“

Umostu to bylo opačně. Vozík šel ven

dveřmi, Maruška oknem. Atak je to vži-

votě Ludmily Harcubové ajejí dcery Marie

vlastně celý život. Když to nejde dveřmi,

hledají cesty jinudy. Bariéry, které putová-

ním světem aživotem zdolávají, by odradily

často itoho nejzdravějšího člověka. Jejich

cestovatelská posedlost není jen vtouze za-

pichovat domapy stále více avíce špendlíků

„tady všude jsme už byly“. Je to především

rvačka snepřízní osudu, touha prožít život

nejen mezi čtyřmi stěnami asútrpným

soucitem okolí. Denně se potýkají snějakým

mostem přes nějakou řeku Kwai. Anezůsta-

ly nevyslyšeny.

Já překládám, máma píše

Několik let přispívala Marie nacestovatelský

portál, akdyž spolupráce skončila, ozval se

jí spolužák, majitel nakladatelství. Zku-

šebně nabídl Marušce, aby přeložila jednu

zmnoha knih otom, jak být úspěšný. Atak

se narodila nejen práce, ale ivelký koníček.

„Já překládám, máma to píše dopočítače,“

říká Maruška. Postižení jí totiž nedovolí

psát naklávesnici. Obě ženy přiznávají, že

je společná práce baví natolik, že se pro ně

vedle cestování stala další posedlostí vtom

nejlepším smyslu slova.

P.S. Druhý den ponávštěvě vHarra-

chově mi odLídy Harcubové přišla SMS,

asi nejlépe vystihující její náturu: „Mějte se

pěkně, zdravě avesele.“ 

Paní Radka mi obratem

odpověděla, že jestli

jsme ochotné jim potři

týdny jejich dovolené

hlídat psa advě činčily,

můžeme unich bydlet

zadarmo vdomě amám

kdispozici ijejich auto!

SETKÁVÁNÍ S LIDMI RŮZNÝCH JAZYKŮ,

pleti a kultur dává Marii rozhled i nadhled zároveň.

ANI VRCHOL HORY NAD RIO DE JANEIREM

se sochou Ježíše nebyl pro vozíčkářku

nezdolatelný.

HARRACHOVSKÝ POKOJ v bezbariérovém bytě

jasně ukazuje, že tady žije zcestovalý člověk.