Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

14

můžeš / číslo 7–8 - 2013

Téma: Bariéry ve veřejném prostoru

Naše generace necítí potřebu si od města

odpočinout, zapomenout na ně, užívat si volný

čas jinde. Proto chceme, aby veřejný prostor

byl nejen estetický, ale i pohodlný, přátelský,

připravený pro nejrůznější aktivity

– a bezbariérové řešení je pak samozřejmostí.

mnohem méně občanských iniciativ ve pro-

spěch něčeho… Naučili jsme se docela efek-

tivně něčemu zabránit, ale podpořit vznik

něčeho smysluplného, tam ještě nejsme.

Takže tuto souvislost samosprávy

respektují. Proč ale jiné souvislosti

unikají?

Dobře promyšlený, upravený ataké udržo-

vaný veřejný prostor – ulice, náměstí, pasáž,

park avšechno ostatní zatím nejsou místem

zisků velkých politických bodů. Nepleťme se

– kdekdo vám řekne, že chce čistý audržova-

ný chodník, ale když místní radnice raději vy-

spraví kus silnice, ocení to skoro všichni. To

už nemluvím openězích pro sportovní kluby,

které jsou normálními obchodními společ-

nostmi založenými kvůli zisku. Zdá se prostě,

že prostředky na vybudování výtahů ve všech

stanicích metra nemáme, ale podporu ko-

merčních zábavných aktivit ano. My pro život

ale nepotřebujeme jednou za čas gigantickou

akci, potřebujeme každý den přátelské pro-

středí svého města nebo obce. Naše vyspělost

se měří schopností chovat se přátelsky ktěm

nejslabším. Avtomto smyslu je brutalita naší

společnosti zatím dost vysoká.

Nejste nespravedlivý?

Možná, ale dost často jezdím do zahraničí

aprvní, co mě po návratu znovu aznovu

zarazí, je vzájemné chování lidí. Málo

ohleduplnosti, málo ochoty, hodně cynismu

aněkdy ivyslovené hrubiánství. Právě ve

veřejném prostoru.

Tedy nepříliš vlídné prostředí vytváří

nepříliš vlídné lidi?

Anaopak. Začarovaný kruh. Je pravda, že ar-

chitektura ovlivňuje lidi víc, než si připouště-

jí. Ale platí to ivobráceném směru. Pochopit

tento základní vztah je jediný možný začátek

pozitivních změn. Zatím se unás nenašla

politická reprezentace, která by jasně pojme-

novala stav veřejného prostoru arozhodla

se kjeho radikální proměně. Včetně financí.

Slyšel jste, že by nějaký politik otevřeně řekl:

VPraze ijiných velkých městech je aut moc,

už ani korunu na jejich podporu, naopak bu-

deme cíleně preferovat jiný způsob pohybu.

Ale nakonec nerozhodují jen politici.

Víme, že klíčové je pochopení nebo

nepochopení odborného aparátu samo-

správ. Jaké jsou vaše zkušenosti?

Jako architekt moc realizací ještě nemám,

ale jedno vím – pokud chcete, aby dům,

náměstí, ulice či park dobře sloužily, musíte

jít na hranu svých pravomocí, nebo je do-

konce překročit. Musíte vstoupit do práce

všech profesí. Mám krásný příklad – tesař mi

tvrdil, že všechny krokve musí mít stržené

hrany, tedy osmiúhelník vprůřezu. Já trval

na čtverci. Pak mi začal vysvětlovat, že má

malou dílnu, akdyž shotovou krokví vychá-

zí ven, uhodí do zárubně ahrana je pryč.

Řekl jsem mu: Tak příště prostě nenarazíte.

Takhle přemýšlí řada úředníků ipolitiků.

Hlavně žádné komplikace! Tady mám své

políčko pravomocí apovinností aco je za

tím, to mě nezajímá. Já samozřejmě ne-

očekávám od úředníků nějakou neutuchající

tvořivost, ale když uděláte práci tak, aby

ten další za vámi anakonec iuživatel byli

spokojení, musíte se prostě cítit lépe. Ovšem

takový pocit unás mnoho neváží.

Bylo by dobré, kdyby mezi úředníky,

řekněme stavebních odborů, byli ikvali-

fikovaní architekti?

Bylo by to skvělé. Architekt je mimo jiné

školen ktomu, aby se ke své práci hlásil celý

život. On nemůže říci: To jsem dělal vminu-

lém volebním období, na to se už nedívejte.

Ataké ví, že jeho osobní riziko je trvalé.

Kdežto „normální“ úředník když nechce,

neriskuje nic. Změnily se podmínky? Tak to

zamítneme, zrušíme, přerušíme. Vyhověli

jsme předpisu, na něj si stěžujte! Ateď dejte

tyto dva typy uvažování ksobě. Narazíte na

společenské podmínky, neexistující zákon

ostátní službě, neustálé vyhrožování těm,

kteří by chtěli riskovat. Pak se stane, adost

často, že jediné překročení pravomocí je:

Mně se to nelíbí! Architekt může stokrát

argumentovat, že jeho návrh odpovídá všem

předpisům, nějaká záminka se najde.

Achtěli by architekti vtomto světě sta-

vebních úřadů vůbec působit?

Zatím moc ne. Vinu mají iškoly, žádnému

studentovi neříkají: Nemusíš být jen originální

tvůrce, ina nějakém magistrátu můžeš udělat

spoustu zajímavé práce. Kdyby někdo zpraco-

val analýzu života slavných architektů první

republiky, zjistil by, že skoro každý znich

strávil kus života na stavebním úřadě vroli po-

radců samosprávy isoukromých klientů, nejen

aktivních tvůrců. Jen pár jmen za všechny –

Kotěra, Gočár, Fuchs, Gahura, Linhart.

Vaše kritické názory jsou všeobecně zná-

mé. Stává se, že slyšíte otázku: Dobře,

ale jaké je řešení?

Slyším amám odpověď. Konečně ivarchitek-

tuře, urbanismu avůbec veškeré tvorbě na-

šeho materiálního prostředí otevřít hranice.

Jsme uzavření, vymlouváme se na svá spe-

cifika, unikátní podmínky azvláštní historii.

Přitom běžně tvoříme unikátně špatné stavby

acelá řešení. Každé město, každý investor

by se divili, kolik výborných aosvědčených

nápadů mu může přinést mezinárodní archi-

tektonická soutěž nebo alespoň konzultace

připravovaného záměru. Výmluva na peníze

neplatí. Venku to umějí nejen dobře, ale

často ilevněji. Stavba totiž nestojí jen peníze

jednou zaplacené, ale po dobu své existence

mnohem větší prostředky, když je špatně

navržená arealizovaná. Tato výmluva neplatí

iproto, že žádný dobrý zahraniční architekt

by vám nedovolil šetřit právě na chytrých

bezbariérových řešeních.



Kdo je Adam Gebrian

Architekt a publicista. Vystudoval Fakultu

architektury Technické univerzity vLiberci

a díky Fulbrightovu stipendiu také postgradu-

ální program SCIFI vLos Angeles. Absolvoval

pracovní nebo studijní pobyty vAmsterdamu,

Rotterdamu, Paříži atd. Pravidelně publikuje

vrozhlase i vtisku, pro Lidové noviny vytváří

seriál o současné architektuře.

info

