Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

16

můžeš / číslo 7–8 - 2013

Při čekání na vlak mi zpěkné, ale děravé

kovové klenby kape na špičku boty dešťová

voda. Rozjímám přitom o hlavním nádraží

vHelsinkách. Do vlaku se tam nastupuje

bez jediného schůdku. Vlaky jsou vúrovni

nástupiště, malou mezeru překlenuje auto-

matická plošinka. Tři vozíčkáři nastoupili

úplně sami, o objednávce předem nemusela

být vůbec řeč. Ze snění mě vytrhl příjezd

našeho vlaku.

Souprava kupodivu není vybavena vago-

nem pro přepravu vozíčkářů. Čím to bude,

že nejsem překvapen? Naštěstí je kdispozici

obligátní hytlák neboli služební vůz pro pře-

pravu pošty anadměrných zavazadel. Vlast-

ní plošinu nemá. Zato je vybaven ochotným

stevardem, který má příjem avýdej balíků

na starosti.

Napnul své tetované svaly aspolečně

sfotografem Honzou mě zdvihli do metrové

výšky. Nad skoro metrákovou hmotností mé

osoby svozíkem jen pobaveně mávl rukou.

„To je vpohodě, mám naposilováno. Ale

škoda pro vás, dneska mi zrovna nedali

ten bezbariérový vůz. Rozbil se,“ hlásí nám

aomluvným tónem dodává, že budeme tedy

muset zůstat vprostoru pro náklad. Ulička

ke kupé je totiž pro vozík moc úzká. Honza

chce zůstat kolegiálně se mnou. Stevard

mu tedy ochotně nabídne židli, aby nemu-

sel sedět na zaprášené prkenné podlaze.

Za chvíli nám ještě přinese několik výtisků

novin apřislíbí občerstvení. Jeho vstřícnost

ahumor odlehčují situaci, ze které by jinak

mohl být člověk dost rozladěný.

Mezi balíky ajízdním kolem

Sedíme tak mezi pár balíky ajedním jízdním

kolem. Prostoru máme spoustu, určitě víc

než vobyčejném kupé. Přemýšlím, do kte-

rého rohu půjdu vykonat tělesnou potřebu,

Téma: Bariéry ve veřejném prostoru

kdyby na mě přišla. KWC se totiž nedostanu

aprodavač občerstvení skutečně dorazil.

Aco by si tak od něj člověk mohl koupit,

když jede do Plzně, nota bene do pivovaru?

Naštěstí jedeme jen hodinu apůl. Ubíhající

krajinu pozorujeme zamřížovaným oknem.

Venku je zima aprší. Příjemně vytopený

hytlák se tak vtomto kontextu stává vcelku

útulným místem.

Co by tomu asi říkal turista ze západní

Evropy? Není tak nereálná představa, že

někdo na vozíku přiletí do Prahy ajeden

den si řekne, že vyrazí obhlédnout výrobu

světoznámé značky piva. Na internetu zjistí,

že prohlídka je bezbariérová, stejně tak vla-

kový spoj. Myslím, že by zažil výlet, na který

nezapomene.

Dalším vstřícným gestem našeho stevar-

da byl telefonát do cílové stanice. VPlzni

nás už čekaly dvě dámy smobilní plošinou.

Ovládání je mechanické, točí se klikou jako

urumpálu. Nic proti tomu. Poctivá mecha-

nika je často lepší než složitá elektronika.

Ale nemáte nejlepší pocit, když se vezete

jen díky tomu, že se žena ve středních

letech dře. Navíc na nic shlížíte znadhledu,

takže si připadáte jako nějaký otrokář. Což

ostatně kolemjdoucí cestující okomento-

val slovy, že je to technika jak zdob krále

Klacka. Odvětili jsme, že jsme rádi iza

tohle. Hlavně když technika funguje aplní

svůj účel.

Hlavní nádraží vPlzni je také bezba-

riérové, takže nebyl problém dostat se na

ulici. Nepříjemné bylo jen počasí acesta

kpivovaru. Ten sice leží téměř za rohem,

jenže jsme narazili na rozkopaný chodník

aněkolik obrubníků. Popis prohlídky pivo-

varu si nechme na jindy, ale doporučujeme.

Odvě hodiny později se zmoklí vracíme na

nádraží. Už při příjezdu jsme si domluvili

přistavení plošiny přímo sobsluhou.

Místo židle časopis

Vlak přijel opět shytlákem, ale uvnitř seděl

jiný zaměstnanec. Ten nám dal možnost

porovnat, jak dokáže dvě stejné situace

ovlivnit přístup dvou různých lidí. Foto-

graf Honza, rozmazlený předchozí jízdou,

požádal ožidli. Dostalo se mu odpovědi, že

pán má jen jednu pro sebe. Prý si může jít

sednout do kupé. To kolega odmítl, atak



Při čekání na vlak mi zpěkné, ale děravé kovové klenby

kape na špičku boty dešťová voda.

Rozjímám přitom o hlavním nádraží vHelsinkách.

MOBILNÍ MECHANICKÁ PLOŠINA slouží dobře. Bez objednávky předem se jí však nemusíte dočkat.

KDYŽ VENKU PRŠÍ, jste rádi i za vyhřátý

poštovní vůz. A na zamřížované okno si zvyknete.

PIVOVAR V PLZNI nabízí prohlídku i pro návštěvníky

na vozíku. Od vlaku je to sem pár stovek metrů.