Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

Anna Luxová

nar. 1997, atletka (běh, po operaci achillovky

začala svrhem koulí), trpí mozkovou obrnou.

Studuje Střední školu mezinárodních

aveřejných vztahů vPraze. Před pěti lety se

stala členkou sportovního klubu Jedličkova

ústavu vPraze. Zúčastnila se LPH vLondýně,

kde skončila na pátém ašestém místě, je

juniorskou mistryní světa zlet 2012 a2015

vběhu na 100 i200 m.

Trenér: Zdeněk Valjent

Často cestujete, pobýváte na závodech – co je na nich nejlepší

a co nejtěžší? A bez čeho nikdy neodjíždíte?

Navštívila jsem místa, kam bych se jinak nepodívala, a poznala

úžasné, inspirativní lidi. Negativní je pro mě stres, jsem velký nervák.

Bojím se třeba předčasného startu, situace, že nepoběžím tak rychle,

jak bych si přála. I toho, že se má koule někam ztratí, že vyšlápnu

zkruhu. Bojím se asi zbytečně moc. Většinou to dopadá dobře, stres

se postupně mění v potřebný adrenalin. Na cestách se neobejdu bez

treter, vlastní koule, spínacích špendlíků a dobré hudby.

FOTOEDITORIAL