Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 43

43
Krajina do ticha zaťala drápky
aneb Pohlednice
zpravěkých prázdnin
Lípa v podzemí
obrána o všechna srdce
vápenec ožírá kmen
jeskynní ticho
promodralé
vaří z vody
a utonulého dříví
tupé třísky
květ víří po proudu
sediment čekání
ponorné řeky
ruší rybám
slepé spaní.
Poezie na prázdniny
Kecíři
Místo másla
listy v chlebech mají
ze šotků králi
z korálů černých
očouzených
dům si poskládali.
Listy tisknou na sklo
ze stromů holožíři
Mazlevič I.
cihlou červeně
tvář se pýří...
Ztrouchnivělé pergameny
chabús plic
zvučný klavír z polí
kecíř posluha
uklíná chorošovou holí
klíč
až se v polích
Liškomelec
Liška parádnice
do stěn zrcadla světlušku posílá
košer a liška?
věta protivná
raději nugát
než prstem zahrozit
i pro piškot se cirkus dělá
kotrmelce, marše s překládanou nohou
za drobky válku!
ptákům co je zobou.
Galantní pojetí
renesančního obrazu
Bílý hranostaj z ňader své paní pije
kožíšek vlní se s každým polknutím
hranostaj ladně kutálí v drápcích
kuličku borůvky
čert si nohou její jméno ryje
planý jasmín v klíně
něhou košatí.
O AUTORCE:
Janele z Liků (vl. jménem Jana
Hradilová) pracuje v Jedličkově
ústavu v Praze jako učitelka českého
jazyka a základů společenských
věd. Publikuje v časopisech i knižně.
Její básně zazněly i v Českém
rozhlase. Věnuje se i alternativní
a metalové hudbě. Sbírá stará mýdla
a příběhy lidí, kteří je užívali.
Můžeš