Strana 44
KULTURA / POVÍDKA
P
opravdě řečeno,
dlouho jsem
se tomu Klubu
seniorů jen smál.
Jednak to všechno
organizovala
učitelka Bláhová,
kterou jsem
od nepaměti
znal jako tvora bez humoru, jednak
mi připadalo smrtelně nebezpečné
scházet se se staříky a neustále omílat
své nemoci, nízké penze, nemravnou
mládež nebo údajný lesk starých časů.
Měl jsem svůj život – každé pondělí
vinárnička U klobouku s osvědčenými
kamarády, celý týden společnost mé
nové lásky Kláry, které ještě nebylo
šedesát, takže musela chodit do práce
a nevisela na mně od rána do večera,
o víkendech kino, divadlo, výstava
nebo jen procházka v přírodě, a hlavně
– každý druhý třetí den návštěva
u Tomáše, nejúžasnějšího člověka
mého života. Ale popořádku.
Bláhová mne odchytla u schránek
a vítězoslavně zahlaholila: „Tentokrát,
pane inženýre, jistě do našeho klubu
přijdete. Bude přednáška pro vás jako
stvořená! Sexualita seniorů!“ Oči jí
svítily jako králíkovi nad hromadou
mrkve. Nic jsem neřekl. Jenomže
v pondělí bylo U klobouku najednou
zavřeno. Malování. Tak jsem šel na tu
erotiku.
V klubovně kulturního domu bylo
tak padesát lidí. Možná jsem byl
se svou třiasedmdesátkou skoro
nejmladší, někteří vypadali, že si už
na žádné pohlavní radovánky dávno
nevzpomínají. Bláhová představila
lektorku. Mohlo jí být pětadvacet
i čtyřicet. V každém případě už sto let
nebyla u holiče. Hubeňoučká postava,
prsa velikosti konzervovaného hrášku,
okousané nehty na rukou – a nohy?
Žádné; od pasu až na podlahu jakási
tmavá sukně, zřejmě ušitá z opony
dávno zrušeného kabaretu. Tahle
hříčka přírody nám má vykládat
o vášni? Představila se jako doktorka
psychologie a absolventka asi dvaceti
kurzů po celé zeměkouli. Nedivil
bych se, kdyby po přednášce začala
prodávat sušené hlavy domorodců
z Ugandy. Začala tvrdě: „Nejprve
o pověrách spojených se sexem
starších lidí. Především musíme
překonat konzervativní předsudek,
že kvalita prožitku starší ženy
záleží na velikosti penisu a jeho
erekci.“ Přítomné babky se většinou
zatvářily, že jsou někde kilometry
daleko. Podivná osoba pokračovala:
„Především dnes máme přípravky na
výrazné zlepšení erekce, a pak – jsou
tu i jiné, nekoitální techniky.“ Babky
se nenápadně, ale usilovně sunuly
pod stoly. Bláhová se rozhlížela po
místnosti a roztřeseným pohledem
naznačovala, že tohle opravdu
nechtěla. A já si uvědomil, že
jediný, kdo by tady mohl opravdu
kvalifikovaně přednášet, by byl Tomáš.
Můj kamarád a spolupracovník ve
Spojených strojírnách a válcovnách.
Na začátku osmdesátých let minulého
století jsme se ocitli ve vedení fabriky.
Bývalý ředitel a jeho kumpáni přivedli
továrnu skoro ke krachu, což za
socialismu ale nebylo proveditelné. Jednak by měla strana
ostudu, jednak tu bylo dělnictvo, které přece nemohlo
skončit na ulici. Tak přišel nový ředitel přímo z ministerstva,
a my, skoro ještě kluci. Tom jako technický náměstek, já
ve funkci hlavního konstruktéra. Fabriku jsme znali, byli
jsme tu od školy, takže moc šancí jsme si nedávali. Nový
ředitel nám dal volnou ruku, spíš jezdil po stranických
sekretariátech, jak sám říkal – obnovit důvěru strany.
Klíčový úspěch vždycky vyrůstá z klíčového průseru.
Nová linka na přesné lití, to nebyl jen hlavní cíl tehdejšího
ročního plánu, ale především záležitost doslova strategická.
Linka z Francie, budoucí výrobky? Přijel bodrý soudruh
z ministerstva, z krabice vybalil podivný, tvarově dost
komplikovaný odlitek, a řekl: Toto budete dodávat do
Sovětského svazu. Nemůžu vám říci, o co přesně jde, ale
jako dobří inženýři byste měli vědět, že to není součást
šicího stroje. Takže – linka pojede přesně za tři měsíce a po
kraťoučkém zaběhnutí budete lifrovat první dodávky. Chraň
vás pánbů, kdyby to nejelo nebo kdyby produkce byla šunt.
To už by se neřešilo na našem území…
Bedny s linkou začali přivážet už za pár dní. A montážní
firma navelela třicet chlapů. Zatímco jsme připravovali
celou zbývající technologii, chlapci montážníci se do práce
moc nehrnuli, neustále jim něco vadilo, zkrátka zbýval
měsíc, a v hale to vypadalo beznadějně. A zase přijel
bodrý soudruh. V ředitelně okamžitě odvolal šéfmontéra
a na Tomáše se obrátil s jednoduchou otázkou: Co
Zdeněk Jirků:
Pohlavní
zdravověda