Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 31

s turisticky velmi atraktivní tržnicí,

kde potkáte zaklínače hadů, akro-

baty, klauny, hudebníky, má opravdu

kouzelnou atmosféru. Ukázal nám,

že namáčet pitu do olivového oleje

a džemu je nejen chutné, ale pro nás

také důležité a levné jídlo. Za vypité

jediné zásoby slivovice se nezlobím.

Děkuji ti, Ashrafe!

TÝDEN DO KOPCE

Plánem cesty však nebyly procház-

ky, ale putování v sedlech handbiků.

Vyrážíme na jihovýchod s prvním cí-

lem: navštívit město na okraji Sahary,

Merzougu. Mapa o velikosti formátu

A4 na celé Maroko nám musí stačit.

Věděli jsme, že musíme překonat

pohoří Velkého Atlasu a z 500 m

n. m. zdolat vrchol ve výšce 2260 m

n. m., všemi Maročany známou Tizi

N’Tichku, takže navigace byla výraz-

ně snazší než cesta. První noc staví-

me stan pár metrů od silnice kryti

před větrem hliněnou boudou plnou

exkrementů. Zase jsem zapomněl,

jak bude první týden bolet, než si

mé tělo zvykne na tolik nekomfortu.

Propíchnutá karimatka mi moc ne-

pomáhá.

Než jsme zdolali zasněžené vr-

cholky hor před námi, trvalo nám to

týden. První dny jsou stoupání mír-

ná, zvládám je sám, i když cítím, že

úplně ve formě nejsem. Kluci většinu

cesty, i když jedeme většinou rych-

lostí chůze staré babičky, statečně

šlapají rukama, a nedávají mi najevo,

že jsem brzda. Potkáváme místní berbery;

někteří nás zvou na mátový čaj s pekelnou

dávkou cukru, tzv. berber whiskey, jiní se

nám snaží prodat zkameněliny za cenu

diamantů.

Berbeři jsou původní obyvatelé severní

Afriky a často umějí pouze berbersky, což je

s arabštinou oﬁciální úřední jazyk Maroka. Je

legrace s nimi smlouvat o ceně: my na ně an-

glicky a česky, oni na nás berbersky a občas

trochu francouzsky. Podařilo se mi usmlouvat

cenu kamene ze 100 marockých dirhamů

(1 MAD = 2,5 Kč) na 10. Při průjezdu horskou

vesnicí, která slouží jako překladiště, ochut-

náváme polévku z hovězích drštěk s olivami.

Všude se s námi lidé dávají do řeči, zkouší si

handbike, fotí se s námi. Stoupání jsou čím

dál horší, je to příšerná dřina. Za den ujede-

me sotva 15–20 kilometrů, kluci sem tam

Překonání náročného stoupání je vždy

dobrým důvodem k radosti a společné fotograﬁi.

Setkání s místními obyvateli patří

k neodmyslitelným cestovatelským zážitkům.

Maroko, to není jen poušť,

ale také vysoké štíty

pohoří Atlas.

Můžeš