Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 30

ŽIVOT / CESTOVÁNÍ

Text: JIŘÍ ČELOUD

Foto: AUTOR

Má dřívější cesta kolem Islandu mi

změnila život. Starosti všedních dnů

se pro mě změnily v prkotiny, začal

jsem si vážit jídla, teplé sprchy, po-

stele, celkově komfortu, který mi ži-

vot dává. Euforie z úspěšné expedice

ve mně zanechala trvalé následky.

Ne však takové, ze kterých bych se

chtěl léčit, ačkoli mi to někteří moji

blízcí doporučovali. Velkou porci

svých myšlenek jsem věnoval před-

stavám o dalších cestách.

Sdílím byt společně s dalšími dvěma

kvadrouši. Za jedním z nich přijel Mar-

tin Matěj, že potřebuje přespat jednu

Natěžko sněžným Marokem

Vozíčkář Jirka Čeloud ajeho parťáci Mates aPavel

vyrazili se třemi koly na ruční pohon na pět týdnů

do Maroka. Všechno táhli vlastníma rukama,

spali ve stanu iumístních avedle písečné zažili

isněhovou bouři. Nakonec zvládli tisíc

ajedno sto kilometrů.

noc, zdržel se dva měsíce. S Matesem

jsme si lidsky strašně sedli, navíc měl

za sebou cestu na kole do Istanbulu

a já potřeboval nového parťáka na ces-

ty. Když jsem mu řekl o své marocké

vizi, řekl, že do toho jde se mnou. Dru-

hým parťákem se stal Pavel Přichystal,

kterého jsem viděl jednou v životě.

Kluci to do Maroka vzali po zemi

přes jižní Evropu. Já doma pobalil

handbiky i krosnu, políbil ženu a po

tříhodinovém letu z německého

Hahnu přistál v Marrákeši, kde na

mě chlapci čekali.

Marrákeš je turisticky nejnavště-

vovanější a také jedno ze čtyř králov-

ských měst Maroka, obyvatel má ne-

celý milion. Jedním z nich byl Ashraf,

který nás na první dvě noci se svou

rodinou ubytoval přes internetovou

couchsurfingovou síť (ubytování „na

gauči“ v domácnostech místních

obyvatel – pozn. redakce). Neuměl

moc anglicky, takže na všechny

otázky odpovídal yes, nicméně azyl,

který nám poskytl, byl luxusní. Pro-

vedl nás Marrákešem; slavné ná-

městí Džemaa El Fna v centru města

První noc stavíme stan pár metrů

od silnice kryti před větrem hliněnou

boudou plnou exkrementů.

Zase jsem zapomněl, jak bude první

týden bolet, než si mé tělo zvykne

na tolik nekomfortu. Propíchnutá

karimatka mi moc nepomáhá.