Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 39

39
ŽIVOT / AKTIVNĚ – KONĚ
TEXT: RADEK MUSÍLEK
FOTO: JAN ŠILPOCH
Před sedmi lety se jí při sportu stal
úraz, po němž ochrnula na dolní
polovinu těla. Nešlo o aktivitu spo-
jenou s jezdectvím. Každopádně už
půl roku po svém zranění byla opět
na koni. Zatím jen v rámci hipotera-
pie, ale šlo o první krok k návratu do
sedla. Připadalo jí to zcela přirozené,
vždyť jezdectví se předtím věnovala
skoro dvacet let.
„Jezdectví vám dává obrovský po-
cit volnosti a přátelství koně. Když se
ocitnete na vozíku, oceníte to snad
ještě více,“ říká Dana Selnekovičová,
která je všestrannou sportovkyní.
„Celé je to o tom, že dávám signály,
kůň poslouchá, a tím mi dává k dis-
pozici své svaly. Když zažijete tako-
vou oddanost a souhru, jen těžko se
tomu něco vyrovná,“ popisuje své
pocity.
Koně má hlavně pro radost. Pokud
by vůbec uvažovala o paralympij-
ských ambicích, tak jedině v drezuře.
„Startuje se i v paravoltiži, kdy je kůň
veden na laně a jezdec s postižením
Zpátky
v sedle
na něm předvádí předepsané cviky.
To opravdu nechci. Vím, že se v Čes-
ké republice provozují obě disciplíny,
ale mě to moc nezajímá. Jde mi pře-
devším o vztah s mým koněm.
Slova Dany Selnekovičové podtr-
huje fakt, že je ochotna ho půjčit je-
dině svým dvěma dcerám. Není divu,
jeho ochočení trvalo půl roku. „Pro
spolupráci si musíte zvíře získat.
Nejít přes sílu a pozici moci. Špatné
zacházení od cizího člověka to může
rychle pokazit.“ Kůň, kterého si poří-
dila, je menší plemeno quarterhorse
a vyznačuje se pracovitostí i psy-
chickou vyrovnaností.
Postarat se o něj dokáže Dana
prakticky sama. „Jediné, co sama
nedokážu, je nasazení sedla,“ líčí své
možnosti. „Jinak ho masíruju, čistím,
češu, nasadím ohlávku a dotáhnu
sedlo. Sama pak nasednu z rampy,
ke které můj kůň umí přijít a počkat.
Dlužno dodat, že výrazným pomoc-
níkem je pro Danu Selnekovičovou
vozítko Genny – Segway pro vozíč-
káře. Díky němu se může svobodně
pohybovat po nerovném povrchu
výběhu i hbitě manévrovat kolem
koně. Podle jejích slov by to sice
v těchto podmínkách na vozíku bylo
obtížné, ale v zázemí stájí s tvrdým
povrchem by se to dalo zvládnout
i bez genny. Danin kůň však žije ve
spartánských podmínkách celor-
ního výběhu na louce bez stáje.
Ne každý je tak zocelený jako Dana
a její kůň. Ovšem je potřeba počítat
s tím, že za komfort se platí. Přesto
ZKUŠENOST S JÍZDOU
NA KONI MÁ VĚTŠINA
LIDÍ S POSTIŽENÍM
DÍKY HIPOTERAPII.
JEZDECTVÍ SE ALE
SYSTEMATICKY MŮŽE
VĚNOVAT I VOZÍČKÁŘ,
JAKKOLI TO MŮŽE
ZNÍT NEREÁLNĚ. DANA
SELNEKOVIČOVÁ (42)
UKAZUJE SVÉMU OKOLÍ,
JAK NA TO.
Jak začít?
Vrámci hipoterapie nejprve vyzkoušejte své možnosti.
Pak vyhledejte jezdecký oddíl, který se věnuje jezdectví
lidí spostižením. Výrazně těžká skolióza, spazmy vbřiše
či vnohou mohou představovat problém, ale na koni se dá
iležet. Vhodná je konzultace slékařem či fyzioterapeutem.
Co budete potřebovat?
Ideální je začínat bez sedla, ale smadly pro držení. Pak
přejít třeba na upravené sedlo, jež může mít rovněž madla
arůzné opěry. Vpřípadě startů na závodech musí úpravy
schválit klasifikátor. Jezdec nesmí být nikdy připevněn
zcela napevno, musí být zachována možnost volně
spadnout. Kježdění nemusíte mít vlastního koně, ale
scizím zvířetem, vycvičeným od někoho jiného, budete
obtížněji navazovat úzký oboustranný vztah.
Užitečné odkazy
Česká hiporehabilitační společnost
hiporehabilitace-cr.com/parajezdectvi/
Střediska doporučené hiporehabilitace
hiporehabilitace-cr.com/strediska-doporucene-
hiporehabilitace/
Klub Kvítek
www.klubkvitek.estranky.cz/
není jezdectví tak finančně nedo-
stupné, jak si mnozí myslí. „Uchá-
zející kůň na ježdění pro radost se
dá pořídit od 50 tisíc korun. Kd
ho necháte v ohradě bez hýčkání,
tak se měsíční náklady zahrnující
i cenu benzinu za dojíždění, podko-
vy, zvěrolékaře a další péči vyšplhají
k šesti tisícům.“ Není to úplně málo,
ale nemusíte být milionáři, abyste si
z jezdectví udělali plnohodnotného
koníčka, který navíc udělá hodně
dobrého pro vaši rehabilitaci.
Na první pohled
nepoznáte,
že jezdkyně Dana
je ochrnutá na
dolní polovinu těla.
Můžeš