Strana 12
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
Pro někoho představuje sexuální
asistence naději a šanci na doplně-
ní důležitého dílku do životní mo-
zaiky. V jiných probouzí zvědavost.
A najdou se samozřejmě i odpůrci.
Velkou zásluhu na otevření disku-
se i reálném vzniku oficiální sexu-
ální asistence u nás má organizace
Rozkoš bez rizika. I díky ní se skr-
ze média o projektu dozvěděla také
široká veřejnost. Stále však přetrvá-
vají zkreslené představy a otazníky.
V čem je rozdíl proti běžné prostitu-
ci? Hradí tuto službu stát?
Sexuální asistence může mít řadu
podob: Od konzultační činnosti přes
dopomoc s výběrem a použitím po-
můcek až po asistovanou soulož
dvou lidí či sám pohlavní styk. Každá
asistentka má své služby a hranice.
Základním rozdílem proti klasické
prostituci je vyškolenost asistentek
v práci s klienty s postižením. Jejich
role je tedy svým způsobem i psy-
chologická a terapeutická. Cílem je
klientovi pomoci s prožitkem těla
a sexuality, jíž v mnoha případech
nemohli dotyční lidé s postižením
dát vhodný průchod. Zatímco běž-
né prostitutce jde o zisk a udržení
si stálého zákazníka, cílem sexuální
asistentky by měla být pomoc, která
v ideálním případě povede k získá-
ní sebevědomí klienta a nastartová-
ní jeho uspokojivého samostatného
sexuálního života. Za konzultace se
platí 500 korun, za asistenci pak
1200 korun za hodinu. Služby si kli-
ent hradí ze svého. Stát, obec či zdra-
votní pojišťovna v žádném případě
nepřispívají ani korunou. Prohlášení,
že se z daní platí prostitutky pro vy-
branou skupinu lidí, jsou zcela lichá.
NA POČÁTKU BYLA NÁHODA
Primárním posláním Rozkoše bez
rizika (RbR) je pomoc ženám v se-
xuálním byznysu. „Před několika lety
nám při školení v Německu jedna
tamní kolegyně řekla, že vedle ji-
ného se věnuje i sexuální asistenci.
A když jsme po návratu vydaly bro-
žuru, zmínily jsme v jednom z me-
dailonků, že dotyčná pracuje jako se-
xuální asistentka,“ vzpomíná Zuzana
Zahradníková – zdravotní sestra,
lektorka a sociální pracovnice RbR.
„Dále jsme to nijak zvlášť nezmi-
ňovaly. Záhy jsme ale byly zasypány
dotazy od rodičů, pečovatelů a lidí
s postižením. Ptali se nás, co mohou
udělat pro získání této služby, když ji
RbR poskytuje. My jsme nějaký čas
vysvětlovaly, že to je omyl, že my
nic takového neposkytujeme. Ale
protože dotazy neustávaly a ozývaly
se i organizace, že nám s tím chtě-
jí pomoci, začalo nás to motivovat.
Napsaly jsme projekt a kontaktovaly
švýcarskou organizaci InSeBe (Initi-
ative Sexual Begleitung). Ta se ško-
lení žen a mužů v této oblasti věnuje
už řadu let a nám pomohla vyškolit
prvních pět asistentek,“ popisuje
Zuzana Zahradníková.
Do České republiky dorazily od-
bornice s letitou praxí - Catherine
Agthe Diserens (sexuální pedagožka
i bývalá sexuální asistentka) a Nina
de Vries (aktivně poskytuje služby
v Nizozemsku a Německu). Nina se
výrazně soustřeďuje na pomoc li-
dem s mentálním postižením. Kolem
této skupiny přitom u sexuální asis-
tence panuje nejvíc obav z řad peču-
Sexuální asistence
už není tabu
Zatímco před několika lety se v České republice
o sexuální asistenci jen akademicky diskutovalo
a tajně se vni doufalo, dnes u nás služba reálně
funguje. Existují první vyškolené sexuální asistentky
a jejich klienti. Přinášíme otevřenou výpověď nejen
o službě samé, ale také o lidech, kterých se týká.
Cílem je klientovi pomoci s prožitkem
těla a sexuality, jíž v mnoha případech
nemohli dotyční lidé s postižením dát
vhodný průchod.
REFLEKTOR