Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 42

KULTURA

Choreografie

smíšené taneční

skupiny dá

zabrat. Přihlíží se

k jednotlivému

postižení, slabosti

se však dají

proměnit v sílu.

(Vystoupení New

Fire, Možná přijde

i charita 2014)

Každou neděli trénuji v Plzni se zdra-

vými tanečníky ve studiu Fitdan-

ceart a společné tréninky s vozíčká-

ři máme zhruba jednou až dvakrát

za měsíc. Také záleží na tom, zda

máme před představením, to pra-

cujeme intenzivněji. Pravidelně po-

řádáme i workshopy pro veřejnost,

kam může přijít kdokoli, vyzkoušet si

s námi naše sestavy, tanec v páru atd.

Jak dlouho vzniká příprava nové

choreografie?

U každého nového tance jde o jinou

dobu potřebnou na nastudování. Jed-

na čtyřminutová skladba vznikala

také půl roku. Náročnost celého pro-

cesu tance na vozíku je nepoměrně

složitější než nácvik se zdravými.

S E-motion jsme před úrazem byli

schopni vytvořit kratší taneční vy-

stoupení i za dva tréninky.

Pohybové možnosti vozíčkářů se

liší…

Jiné to bývá, když vymýšlím choreo-

grafii pro chodící, jiné, když pracuji

na duetu vozíčkáře s chodícím. Sna-

žím se využívat dispozice každého

jednotlivce. Naši členové, paraplegici

s nízkou lézí, mohou dobře ovládat

horní polovinu těla včetně trupu i ru-

kou. U mě osobně je situace trochu

horší, mám po úraze zasažený také

trup, narušenou stabilitu a problémy

s pohybem prstů i tricepsů. K tomu

všemu se musí přihlédnout i při ná-

padech na choreografii. Jsme tým, ale

každý z nás musí využít individuální

možnosti. Když tvořím pro všechny,

tanec by měl zvládnout i ten nejslab-

ší tanečník.

Víte, zda unás existují podobné

soubory ajaké jsou?

V Čechách existují soubory, které

pracují s handicapovanými. Naše

činnost je inovativní v tom, že nejen

vystupujeme, ale chceme scénický

tanec přiblížit i vozíčkářům, kteří se

s ním ještě nesetkali; mohou si to ne-

závazně vyzkoušet na workshopech.

Pronesla jste iočlověku na vo-

zíku, že může být „aktivní, ladný,

elegantní“…

Každé tělo po úraze doznává pro-

měny, musí se pro ně něco dělat. Je

důležité, jak na tom ten který vozíč-

kář je, někteří jsou téměř samostat-

ní, o moc víc než já sama. Ale i kva-

druplegik si může najít nové zájmy.

Ano, souhlasím, člověk na vozíku

by se měl snažit být aktivní a může

být i ladný a elegantní, i když zrovna

ladnost a eleganci nepovažuji za to

podstatné.

Podle mého názoru je daleko lep-

ší se o něco snažit než nostalgicky

uvažovat o tom, jaké to bylo dřív a že

život vlastně skončil… Já své sny ne-

vzdávám. Má situace není sice žád-

ný med – ale jedu v jiných kolejích

a plánuji jen to, co je dosažitelné.



Více informací oSportovním

klubu vozíčkářů Praha:

http://www.skvpraha.org/,

olekcích zumby na vozíčku na

www.parazumba.eu

Před úrazem jsem žila ve svižném

rytmu, mívala jsem několik tréninků

denně, nezastavila jsem se, studovala.

Na brigádách jsem si vydělávala

peníze. Úrazem se všechno kolem

mě zpomalilo, těžko si na ten rytmus

zvykám.