Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

REFLEKTOR

zdržely dvě velmi pomalé na sebe na-

vazující schodišťové plošiny. Stanice

Smíchovské nádraží na trase B je sice

bezbariérově přístupná, ale cestující

nemůže počítat s komfortem rychlé-

ho výtahu. V zimních měsících si na

plošině navíc užijete dlouhý pobyt ve

studeném větru. Pro cestu na Jiřího

z Poděbrad Karolína volí metro na

Národní třídu a odtamtud z Lazarské

tramvají číslo 9 na Olšanské náměstí.

Zbytek pěšky – metro sice vede až na

Jiřího z Poděbrad, ale tato stanice není

bezbariérová, takže nepomůže ani to,

že lze přestoupit z trasy B na trasu A.

Nejrychlejší nástup má Jakub se

svým asistentem. Ti už po dvou mi-

nutách sedí v tramvaji číslo 20, která

je veze na Anděl. Tam po dvanácti

minutách nastoupili do šestnáctky

jedoucí na I. P. Pavlova, kde je čekal

další přestup, tentokrát na jedenáct-

ku, která už je měla dovézt na Jiřího

z Poděbrad.

KOMPLIKACE NA CESTĚ

Jízda automobilem se ukazuje bez

překážek, provoz je na páteční pomě-

mobilem, který sám řídí. Jakub bude

moci nastoupit pouze do povrcho-

vé MHD, zatímco Karolíně zůstane

k dispozici i metro. Šest kilometrů ze

Smíchovského nádraží na Žižkovskou

věž je trasou, kterou může využít na-

příklad turista, který v létě přijede do

Prahy. Výchozím bodem je dopravní

uzel s vlakovým spojem a cílové místo

zase představuje dominantu s vyhlíd-

kou a restaurací. Jinak frekventovaná

a oblíbená oblast Žižkova a Vinohrad

má navíc v bezbariérové dopravní ob-

služnosti rezervy. A abychom to ne-

měli snadné po žádné stránce, padla

volba na páteční odpolední špičku,

kdy zejména automobil nebude mít na

růžích ustláno.

TŘI, DVA, JEDNA…

Každý už ví předem, kdy, jak a kam

pojede, takže si mohl cestu předem

naplánovat včetně výběru nejvhod-

nějších bezbariérových spojů. Přesto

v průběhu závodu Jakub i Karolína

nejednou nahlížejí do svého mobilní-

ho telefonu s internetovým připoje-

ním, aby si na stránkách dopravního

podniku vyhledali aktuální informace.

Automobil se řídil podle GPS navigace,

která vybrala nejrychlejší trasu. Přes-

ně v 16.20 se všichni účastníci rozjíž-

dějí svým směrem – někdo na tram-

vaj, další do metra či na parkoviště

k autu. Posledně jmenovaný dopravní

prostředek má být teoreticky nejrych-

lejší. Navigace ukazuje k cíli 13 minut.

Parkoviště před nádražím na Smí-

chově zahrnuje i dvě bezplatná místa

pro vozíčkáře, od příjezdové haly je

dělí asi minuta chůze. Obě byla v době

závodu k dispozici. Autor článku tedy

prakticky okamžitě nastupuje i se

svým tříletým synem. Jeho upoutá-

ní do autosedačky a naložení vozíku

zabere asi pět minut. Pokud soupeři

vkládali naděje do zdržení kvůli dítě-

ti, mají smůlu. Navigace vybírá cestu

po Strakonické, přes ulici Svornosti

na Jiráskův most, dále Resslovkou do

Ječné a z náměstí I. P. Pavlova Legero-

vou ulicí na Vinohradskou třídu, od-

kud se už odbočuje na náměstí Jiřího

z Poděbrad směrem k Mahlerovým

sadům, k Žižkovské věži.

Výrazně pomalejší start má Ka-

rolína, kterou při vstupu do metra

ry až překvapivě plynulý. V tomto případě se často opako-

vaná slova o tom, že jezdit autem po Praze je ve srovnání

s MHD pomalejší, nepotvrzují. Navíc situace vozíčkářů je

v tomto ohledu ještě specifičtější, protože nemohou vy-

užívat všechny spoje a stanice veřejné dopravy. Vznikají

prodlevy i v řádu desítek minut. Automobilu se tak na ně-

kterých trasách dá jen těžko konkurovat.

Prostojů si Karolína i Jakub s povrchovou MHD užívají

do sytosti. Jakub počáteční náskok kvůli několika nut-

ným přestupům poměrně brzy ztrácí a čekání na nízko-

podlažní tramvaje nebo jejich přeplněnost dětskými ko-

čárky způsobuje, že zatímco automobil už parkuje v cíli,

Jakub ještě stojí na I. P. Pavlova.

Karolínu také zdrží čekání na nízkopodlažní tramvaj,

protože předchozí dvě mají do vozu schody. Náhodou

mezitím potkává Erika Čiperu – ředitele o. p. s. Asisten-

ce, který je velkým občanským aktivistou za odbourává-

ní bariér ve veřejné dopravě (a odpůrcem dopravy auto-

Stanice Smíchovské nádraží na trase B

je sice bezbariérově přístupná, ale

cestující nemůže počítat s komfortem

rychlého výtahu. V zimních měsících

si na plošině navíc užijete dlouhý

pobyt ve studeném větru.