Strana 41
41
Vozík je jen
zaškobrtnutím, ze
kterého se Martina
Henrichová (vlevo)
postupně zvedá.
Ainspiruje idalší...
(Vystoupení Dance
and Change, Buena
Vista Club Plzeň)
tančit dál. Jenom jsem hledala mož-
nosti, jak to udělat. V prvních týdnech
nebo měsících jsem stále věřila, že
budu chodit. Že budu tancovat jako
dřív. Později jsem si situaci přestala
idealizovat. Lékaři mi sdělili, že chodit
už nebudu a hýbat nohama také ne.
S tancem jsem se nechtěla rozloučit,
a jak to šlo, začala jsem na vozíku tan-
covat, pouštěla jsem si hudbu, dělala
v duchu choreografii. Skutečně při
akci, o které mluvíte, výročí založení
skupiny Pilsen Cheers, jsem poprvé
na jevišti seděla. Výjimečný pocit mě
motivoval k práci dál. Tehdy jsem se
už zamýšlela nad možností zapojit do
scénických vystoupení i další vozíč-
káře a handicapované. Také jsem už
získala první tanečníky do plánova-
ného tanečního oddílu. Podařilo se to
za pomoci Sportovního klubu vozíč-
kářů Praha v květnu 2014.
Vaše snaha opropojení zdravotně
postižených zájemců otanec jistě
nebyla snadná…
Dlouho jsem nemohla dát dohro-
mady skupinu. Tanec je ženská do-
ména a mladých handicapovaných
žen je daleko míň, navíc se nesmějí
bát vystupovat na veřejnosti. Prv-
ním členem se stala Míša Krunclová,
později se přidala Anička Krátká, ob-
rovský tahoun, jedna z našich nejvý-
raznějších osobností. Nakonec se mi
v Plzni a Praze podařilo dát dohro-
mady partu chodících a nechodících
tanečníků. Patří k nám i původní čle-
nové ze skupiny E-motion, také Mar-
ta a Kryštof, manželé z Polska, kteří
žijí v Česku. Marta vede jako jediná
u nás lekce zumby na vozíčku. Teď
mě lidé kontaktují sami přes Spor-
tovní klub vozíčkářů nebo přes moji
skupinu. Hostujeme často na akcích
benefičního rázu nebo při klubových
prezentacích.
Mluvíme stále otanci, ale vy jste
po úrazu musela začít od začátku
ve všech malých ivelkých záleži-
tostech…
Ano, musela jsem se naučit hýbat ru-
kama, učila jsem se jíst, manipulovat
s vozíkem, obléci se. Chtěla jsem rych-
le dosáhnout co největší možné funkč-
nosti. Mám kromě obětavé rodiny
několik bezvadných asistentek, které
mi pomáhají v denních činnostech
i během tanečních tréninků. Jednou
z nich je Klára, která studuje zdravotní
školu a je fyzioterapeutka, takže s ní
mohu i rehabilitovat. Doktorský obor
etnologie na univerzitě v Plzni jsem
musela kvůli úrazu přerušit, ale teď
mám individuální plán a už bych měla
směřovat ke státnicím, ale na potřeb-
ných studiích je hodně práce. Budu si
muset studia prodloužit. Všechny mé
plány do budoucnosti jsem musela po
úraze změnit. Ráda bych se věnovala
něčemu z domova, možná překladům,
korekturám. Jedno už vím jistě – tanec
se v nějaké další fázi bude dostávat do
pozice mého hobby.
Oco všechno se vlastně staráte?
Zajišťuji veškerou organizaci akcí,
pronájem sálů, hudební doprovod,
vedení vícedenních akcí – tedy kom-
pletní soustředění včetně asistence.
Kdo je
Martina Henrichová
Studentka Západočeské univerzity,
choreografka atanečnice, se
narodila vPlzni vroce . Vprvní
taneční skupině se objevila vdevíti
letech. Ve dvaceti se začala věnovat
výuce tance achoreografii.
Vroce založila vlastní skupinu
E-motion. Jako choreografka
spolupracovala se skupinou Pilsen
Cheerleaders, rok před úrazem sní
zvítězila na mistrovství ČR adostali
se ina mistrovství Evropy.
Po těžkém úraze založila ()
taneční oddíl pod pražským Spor-
tovním klubem vozíčkářů, který se
ktanci snaží přivést handicapované.
Martina vPlzni studuje doktorandský
obor etnologie na FF ZČU.