Strana 37
37
když víte, že se rozjedete i na zasně-
žené silnici,“ uvádí.
Jeho starší i nové subaru má au-
tomatickou převodovku. Přestavba
na ruční ovládání se proto týká jen
brzdového a plynového pedálu. „Na-
bízíme ale úpravy na ruční řízení
také pro auta s manuálním řazením.
Spojka se v takovém případě ovlá-
dá elektronicky,“ říká Libor Vyšo-
hlíd z firmy API CZ. Subaru Outback
upravoval poprvé. Znamenalo to, že
pana Olšovského navštívil už týden
před úpravou, aby prostor okolo
sloupku řízení, volantu a pedálů pro-
měřil. Poté sadu dílů pro ruční ovlá-
dání jeho kolegové během jednoho
dne vyrobili.
VOZÍČKÁŘ UPRAVUJE
AUTO VOZÍČKÁŘŮM
Namontovat ruční ovládání přijel
Libor Vyšohlíd k panu Olšovskému
domů před jeho rodinný dům. „Ruč-
ních ovládání namontuji tak deset až
patnáct ročně. Jsem vozíčkář a auta
upravuji vozíčkářům. Vnímám, že mi
důvěřují více, než kdyby auto přesta-
voval zdravý mechanik,“ říká Libor
Vyšohlíd.
Nejdříve jednotlivé díly vyskládal
na zem před auto, abychom si udělali
obrázek, kolik kovových součástek
bude potřebovat.
Ruční řízení má jednoduchý úkol:
musí propojit páku u volantu s pe-
dály tak, aby je řidič ovládal jednou
rukou. Celá sada i s montáží přijde na
zhruba 20 tisíc korun. Záleží na tom,
na jaké auto se montuje.
Potom Libor Vyšohlíd přesedá
ze svého vozíku na sedadlo auta
a pouští se do práce. Kolem sebe
si rozkládá nářadí, šroubky a další
materiál. Něco leží na sedadle spo-
lujezdce, něco na vozíku a zbytek
našel místo nahoře na palubní desce.
Zdravý mechanik by asi po většinu
montáže klečel vedle auta a hlavu by
nořil pod volant. Libor Vyšohlíd musí
celou přestavbu provést ze sedadla
řidiče.
Začíná tím, že odstraňuje spodní
plastový kryt pod volantem. Od-
haluje se sloupek řízení, k jehož
úchytům se připevní základní kon-
strukce ručního ovládání. „U tohoto
subaru je to dobré, ale někdy sem
výrobci aut dávají tolik elektroniky,
že se nám naše mechanické ovlá-
dání přichycuje hůře,“ popisuje Li-
bor Vyšohlíd problémy s auty, které
v dnešní době dostávají více a více
elektronických součástek a ovla-
dačů přímo na volantu. U subaru
ho nečekala ani demontáž volantu,
který je zapotřebí u některých aut
odejmout, aby bylo možné namon-
tovat ruční ovládání.
Zleva i zprava od sloupku říze-
ní upevňuje základní součástky –
zhruba centimetr tlusté a asi deset
centimetrů dlouhé šestihranné tyče.
Ty pak navzájem spojuje dalším ko-
vovým kusem a od něj už další tyčka
směřuje pod volant. Libor Vyšohlíd
tuto montáž provádí tak trochu na-
slepo. Ze sedadla řidiče se sklání pod
volant a jeho ruce montují jednotlivé
díly popaměti.
K tyčce směřující od sloupku řízení
se pak upevňuje ovládací páka a dolů
od ní odcházejí tyče k pedálům. Po-
hybem k sobě se ovládá plyn, od sebe
brzda. Ukazuje se, že je tyče směřující
k pedálům bude nutné trochu ohnout.
S pomocí očkového klíče se to po
chvíli Liboru Vyšohlídovi podaří. Když
montuje spojení pedálů a potřebuje
dostat ruce úplně dolů k podlaze auta,
zaujímá polohu, které říká potápěč. Je
v hlubokém předklonu, a přitom sám
sobě vyčítá, že přes zimu trochu při-
bral na váze. Už však plánuje, jak na
handbiku v létě zhubne.
Nejdelší čas zabere odladění
správného chodu ovládací páky –
aby byl plynulý, nezasekával se. Me-
chanik několikrát šrouby povoluje,
poté utahuje, občas si pomůže ma-
zacím sprejem.
Ovládací páku volantu montuje na
levou stranu. Páku na levé straně volí
většina handicapovaných řidičů, aby
měli pravou ruku volnou k řazení na
manuální nebo automatické převo-
dovce.
ZÁPIS DO TECHNIČÁKU
Během více než tříhodinové montá-
že se ukazuje, že přítomnost majitele
auta přijde vhod. Alespoň v její finál-
ní fázi. Sám si může říci, jak daleko
má být ovládací páka od volantu.
Nastavování volantu je
po montáži ručního řízení nemožné.
Řidič si optimální polohu musí
najít předem.
Práce naslepo.
Zdravý mechanik
by u montáže
klečel, vozíčkář
pracuje z řidičova
sedadla.