Strana 14
REFLEKTOR
už zmíněných zahraničních odbor-
nic, ale také různé vzdělání vhodné
pro pracovníky v sociálních služ-
bách. Zatím nebyli vyškoleni žádní
muži. Čeká se, až bude více zkuše-
ností a zpětný vazeb. „Zájem o služ-
bu by asi byl, ale zpočátku jsme ne-
měly v hledáčku žádného vhodného
uchazeče na pozici sexuálního asi-
stenta. Ti, kteří se hlásili, budili roz-
poruplné dojmy. Dnes už však o jed-
nom až dvou potenciálně vhodných
adeptech víme, takže za čas na tuto
službu třeba také dojde,“ vysvětluje
Zuzana Zahradníková.
ASISTENTKA DIANA
Jednou z pražských asistentek je Di-
ana Lovecká (37). Pomáhá mužům,
ženám i párům. Svou tvář drží v ano-
nymitě, ale byla ochotna veřejně vy-
stoupit a debatovat před skupinou
lidí s postižením, jejich rodičů a pra-
covníků v sociálních službách.
„Klienti jsou po vydařené asisten-
ci šťastní. Největší problém je pro ně
najít si partnera a nemají s kým sdílet
sexuální život. Vždy začínám konzul-
tací. Mluvíme o představách klienta,
jeho možnostech a podobně. Obec-
ně jako sexuální asistentky hned na
úvod vysvětlujeme, kdo jsme a kdo
nejsme. Nejsme přítelkyně. Emocio-
nální vazby pochopitelně hrozí, nej-
víc asi u lidí s mentálním postižením,
kdy je pro klienta možná obtížnější
rozlišit hranice. Máme proto s kole-
gyněmi dohodu, že v takovém přípa-
dě ho nasměrujeme k jiné asistent-
ce,“ vysvětluje Diana Lovecká.
Její klientelu zatím tvoří převážně
muži ve věku nad čtyřicet let. Nej-
častěji mají tělesné nebo zrakové
postižení. Její kolegyni se však zase
více hlásí lidé s mentálním posti-
žením. Přes velký teoretický zájem
však zatím mnoho klientů nemá.
„Hodně lidí se ozve, ale pak se rea-
lizuje tak z deseti procent. Od ledna
do května jsem uskutečnila čtyři asi-
stence a tři konzultace. Přitom dora-
zilo až sto e-mailů. Důvodem může
být nesmělost či nedostatek peněz.
Obvykle následují výmluvy a klič-
kování...“
ZPOHLEDU KLIENTA
Člověkem na vozíku, který se nebojí
otevřeně a veřejně na téma sexuali-
ty mluvit, a to ani do médií, je Tomáš
Pik (26). Dokonce se stal jedním
z aktérů připravovaného dokumen-
tárního filmu Miluj mě.
Sexualita lidí s postižením je podle
něj důležité, ale opomíjené téma.
„Vyzkoušel jsem řadu tradičních
prostitutek a hodně mi to zvedlo
sebevědomí. Poprvé jsem měl sex
za peníze v 19 letech. To jsem ještě
chodil. Mám progresivní onemocně-
ní a chtěl jsem něco takového zažít
Mluvíte se studenty o dospívání a sexu?
Tato otázka od některých rodičů našich
studentů stála na začátku. Samozřejmě,
že ano – někteří učitelé či vychovatelé
s některými studenty, když je vhodná
chvilka. Ale zkusili jsme víc. Co kdybychom
téma sexu (vztahů, partnerství, intimností
a zdravovědy) zařadili na pravidelné
otevřené besedy? Od ledna do června
minulého školního roku a i v tomto školním
roce jsme znovu nabízeli jednou za měsíc
podvečerní besedu v naší školní kavárně.
Tzv. Sexy úterky jsou volně přístupné
studentům, jejich rodičům i zaměstnancům.
Chodí na ně i absolventi. První cyklus jsme
odstartovali americkým hraným filmem
Sezení. Film je o práci sexuální asistentky,
je dabovaný a velmi dobře natočený.
Na program jsme zařadili ještě další dva
filmy – hraný Teorie létání a dokumentární
Nemusíš s láskou, stačí s citem. Jednou jsme
pozvali i vychovatele z JÚ v Liberci, kteří
nám povídali, jak s tématem pracují u nich.
Přišla gynekoložka Vladimíra Grubauerová
a povídala holkám i klukům. Pozvali jsme
Zuzanu Zahradníkovou k tématu sexuální
asistence a pak ještě jednou v doprovodu
sexuální asistentky Diany Lovecké. Obě
vysvětlovaly, co vše k nové službě patří a že
začíná poradenstvím a edukací. Třikrát byly
tématem besed zkušenosti našich starších
kamarádů. Dvě maminky-vozíčkářky
mluvily tentokrát jen pro studentky o tom,
jak rodily své děti i jak je počaly. Jednou bylo
tématem hledání, navazování a udržování
vztahu s partnerem, a opět se o zkušenosti
dělili naši dva absolventi. A jindy dva
mladí muži, tentokrát jen pro pány, hovořili
o svých zážitcích z cest za sexem za hranice
naší země; co jim to dalo, co jim to vzalo.
Pozvání přijal i pan Petr Eisner, který přišel
s tématem sexualita u lidí se zdravotním
postižením. I tentokrát se následná beseda
stočila na vztahy a partnerství.
A co se za dva roky povedlo? Mluvit
o pohlavnosti a sexuálním zrání není v Jedli
tabu. Besed se zúčastnilo někdy dvacet,
někdy padesát lidí. Někteří studenti se jim
stále vyhýbají, stydí se projevit zájem, ale
nikdo je do ničeho nenutí. Rodiče vědí, že se
nebojíme mluvit ani o podobných tématech.
Mnoho studentů má k dispozici serióznější
informace i na našem sdíleném disku. Mají
i kontakty na poradenské pracovníky, na
sexuální asistentky, na literaturu, na filmy
k tématu. Osm našich zaměstnanců prošlo
školením Petra Eisnera. A v neposlední řadě
se studenti víc osmělili a přicházejí se svými
subjektivně velmi závažnými otázkami,
neostýchají se ptát a povídat. To určitě není
málo.
JAN PIČMAN
psycholog Jedličkova
ústavu a škol
Tomáš Pik patří
mezi ty, kteří
vČesku osexualitě
handicapovaných
otevřeně mluví.