Strana 33
33
Stroje pro lidstvo
Když mysl funguje, a tělo nemůže,
stávají se lidé doslova vězni
vlastní fyzické schránky. Jak se
dostat mezi lidi? Jak vyjít ven?
Jak pracovat? Jak komunikovat
vtak obtížné situaci? Řešení se
najde – a nestojí miliony.
Text: ŠTĚPÁN BENEŠ
Foto: SUITABLE
TECHNOLOGIES,
DOUBLE ROBOTICS,
PARROT, WHITE HOUSE
Henry Evans je těžce po-
stižený kvadruplegik žijící
v americké Kalifornii. Ve čty-
řiceti letech byl na pomyslném
vrcholu: titul z prestižní uni-
verzity, žena, čtyři děti a prá-
ce v Silicon Valley, údolí zlaté
technologické horečky. Další
cestu životem mu ale vytyčila
silná mrtvice. Zanechala ho na
lůžku, omezeně může dnes hý-
bat jen hlavou a jedním prstem
na ruce.
Naděje na zlepšení stavu ne-
existuje, Henry však na život
nezanevřel. Věrný své kariéře
v technologickém sektoru začal
hledat cesty, jak obohatit svůj ži-
vot na lůžku. Snaha a víra, že
to jde, z něj během
posledních deseti
let udělaly znovu
technologického
pionýra – v expe-
rimentálních komunikač-
ních rozhraních a využití
robotiky pro handicapované.
KAM TĚLO NEMŮŽE…
… nastrčí robota. Žert pro budouc-
nost? Možnost pro handicapova-
né už dnes: Jedním z moderních
komunikačních prostředků, kte-
rý Henry ke zlepšení svého ži-
vota využívá, je systém vzdálené
teleprezentace Beam od společ-
nosti Suitable Technologies.
Čekáte-li dokonalého robo-
ta, ještě posečkejte. Nejde o nic
sofistikovanějšího než o počíta-
čovou obrazovku se zabudova-
nou kamerou a reproduktory
umístněnou na pohyblivém
podvozku na dlouhém pod-
stavci. Nápad původně a vlast-
ně i dnes určený hlavně pro
obchodní prostředí velkých
firem, kde tak mohou být na
důležitém jednání všichni
přítomni, i když jsou
zrovna na druhém
konci planety, na-
šel brzy své vy-
užití i mimo velké
korporace.
jídlo. Příští den vyjíždíme deset ki-
lometrů dlouhé stoupání a dalších
70 kilometrů frčíme z kopce.
Ve Fésu, který byl založen už
v 8. století a dnes je nejstarším
a také nejvýznamnějším ze čtyř krá-
lovských měst, jsme měli možnost
projít velmi zachovalé středověké
centrum, tzv. medinu, navštívili jsme
koželužnu, kterých je v Maroku více,
ale nejúchvatnější se nachází prá-
vě tady. Leží schovaná kousek za
Kairouanskou mešitou a šíří po okolí
velmi pronikavý zápach. Ovčí, vel-
bloudí, kozí, hovězí a antilopí kůže se
zpracovávají po dlouhá staletí stej-
ným způsobem.
Po nepovedeném couchsurfingu
a pokusu o vykradení stanu jsme ve
Fésu poprvé vzali zavděk placeným
ubytováním, v hostelu. Tam bylo
něco, co jsme 35 dní neviděli: spr-
cha. Poslední den se nám do hand-
biků už vážně nechtělo, ale nikdo by
za nás na letiště nedojel. Tam jsme
sbalili kola i sebe a přes Londýn se
dostali do Brna, kde nás čekala uví-
tací party. Poctivě jsme zapili naše
dobrodružství a ráno se vydali do
svých domovů.
A kam příště?
Mráz, vítr
asníh střídalo
vedro ažár,
někdy byl
doslova každý
ujetý kilometr
utrpením.
Pohyblivý stroj místo
lidského těla, to už není
jen hudba budoucnosti...
ŽIVOT / TECHNIKA