Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 40

Mám
kromě
obětavé
rodiny
několik
bezvadných
asistentek,
které mi
pomáhají
v denních
činnostech
i během
tanečních
tréninků.
KULTURA
S vozíkem
tanec nekončí…
Jaké je to prostorově? ozve se od
zvukařského pultu energický ženský
hlas. Ptá se choreografka atanečnice
vjedné osobě Martina Henrichová.
Za chvíli, spolu se svým týmem,
vytvoří vosvětleném sále působivou
taneční kreaci. Dnes jí už nepřipadá
ani zvláštní, že sama nestojí, ale sedí.
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: EVA DANG, JAN ŠILPOCH
Martina nastoupí k tanci v krátké
zavazovací sukni a lurexovém tílku
jako ostatní. Vzepjaté paže a roze-
hraná chřestítka na rukou. V rytmu
skladby Jerome se v sále objeví mla-
dí lidé na vozíku i chodící. Připadá
mi téměř nemožné, co všechno za
tři roky Martina Henrichová z Plzně
dokázala.
Po svém úrazu se musela vzdát
svých aktivit a také na čas přerušila
studia. V únoru 2013 totiž při nácvi-
ku akrobatického tanečního prvku
nešťastně spadla, rozdrtila si krč-
ní obratel a poškodila míchu. Dnes
kvadruplegička s ochrnutými dolní-
mi i horními končetinami neměla ni-
kdy jinou vizi než životem protančit.
Život se vám převrátil vokamži-
ku, ale vaše reakce byla až neče-
kaně rychlá. Běžná reakce?
Ano, můj život byl vždy poměrně
rychlý. Pravda je, že poslední roky byly
výjimečné. Před úrazem jsem žila ve
svižném rytmu, mívala jsem několik
tréninků denně, nezastavila jsem se,
studovala. Na brigádách jsem si vy-
dělávala peníze. Úrazem se všechno
kolem mě zpomalilo, těžko si na ten
rytmus zvykám. Vnímám nutné časo-
vé prostoje, jsem odkázaná na asisten-
ci. Než mě někdo někam odveze, než
mi pomůže… Ale přesto se snažím mít
zábavu i povinnosti tak, aby každý můj
den byl naplněný činností.
Tanci jste se musela věnovat
izJIP, těsně po úraze…
Měli jsme tehdy se skupinou E-mo-
tion před sebou několik důležitých
vystoupení. Za pomoci mobilu jsem
rozdala tanečnicím instrukce, ty si je
rozdělily a na čas převzaly organizač-
ní chod za mne. Díky téhle akci, řízení
našich aktivit na dálku, E-motion pře-
žila. Hodně mi pomohla i máma, která
také zprostředkovávala komunikaci
mezi mnou a skupinou a všechny
motivovala k další práci.
Pokud jsem dobře spočítala, vy-
stoupila jste necelý rok po úrazu
na veřejné produkci; výtěžek teh-
dejšího benefičního vystoupení
šel na vaši podporu. Tančila jste
poprvé na vozíku…
S vozíkem pro mě tanec neskončil.
Už během pětiměsíčního pobytu v lé-
čebně v Kladrubech jsem uspořádala
několik workshopů pro pacienty s di-
agnózou podobnou té mé. Nikdy mě
po úraze nenapadlo, že bych neměla
Můžeš