Strana 9
�
9
můžeš / číslo 7–8 - 2015
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
tedy poslat do končetiny řídicí informa-
ci, řekněme „udělej krok“, ale když akce
nenastane, potřebujeme zpětnou vazbu do
mozku. Ato je velká technická výzva. Vjaké
fázi je pohyb? Nastal? Nenastal?
Největší problém např. bionické ruky
je stisk. Když bude silný, rozdrtí sklenič-
ku, když slabý, upustí ji… Tedy to, co
lidská ruka umí ve spolupráci shmatem
nebo zrakem, zatím umělá náhrada úplně
neovládá. Takže přichází potřeba tvrdého
adlouhodobého tréninku aučení anutnost
ještě dalšího zlepšování bionických náhrad.
Abych přímo odpověděla na vaši otázku –
asi nikdy nebudeme umět nahradit myšlení
avědomí sebe sama.
Narážíte při této práci na nějaké vážné
etické problémy?
Především jde ozásahy do soukromí
jedince. Ve chvíli, kdy potřebujeme měřit
parametry konkrétního člověka, především
životní funkce, zvyklosti apotřeby, po-
chopitelně získáváme často velmi intimní
informace.
Takže: kdo smí mít přístup ktakovým
datům, kdo smí znát identitu toho jedince?
Když má nějaké elektronické zařízení nebo
software sloužit výzkumu, musíme uplat-
ňovat podobná pravidla, jak je popsal Isaac
Asimov ve své proslulé povídce Já, robot.
Tedy naše zařízení nesmí člověka poškodit.
Akdyž dojde kporuše nebo jinému problé-
mu, musí být technika schopna okamžitě
otom informovat.
Dnes umíme nahradit
klouby, částečně
ajen uněkterých
pacientů umíme pomocí
kochleárních implantátů
nahradit sluch.
Horší je to snáhradou
zraku, tam ještě výzkum
není tak daleko,
jsme na úrovni rozlišení
světla nebo stínu,
ale zatím nic víc.