Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 41

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 7–8 - 2015

41

te okamžitě. Jednak hned uparkoviště

postává zmrzlinář se stylovým vozíkem, ale

především se před vámi rozprostře rovná,

mírně stoupající asfaltka plná lidí na všech

možných druzích koleček. Potkáte desítky

cyklistů, bruslařů, dětí na odrážedlech či

koloběžkách, vnašem případě nechyběly

ani kolečkové lyže. Paradoxně jsme neviděli

žádné vozíčkáře kromě nás samotných.

Lehce ve stresu

Stoupání cesty je opravdu mírné. Tak mírné,

že ho svým tempem zvládne izdatnější

kvadruplegik, tedy vozíčkář sčástečněpo-

stiženýma rukama. To by byla výhoda.

Nevýhodou však je, že všichni ti kolečkáři

dokážou slušnou rychlostí neslyšně pro-

svištět kolem vás vobou směrech. Jelikož

jsme patřili knejpomalejším účastníkům

provozu, anavíc se kolem našich vozíků mo-

taly tři děti apobíhali dva psi, ovzrušení na

jinak vcelku fádní cestě lesem nebyla nouze.

Nejednou se ozvalo prudké brzdění, jednou

jsme se nevyhnuli ani slovnímu útoku.

Dlužno dodat, že oprávněnému. Komu na

kole by se líbila srážka se psem, dítětem či

vozíčkářem, kteří zaberou půlku cesty? Na

druhou stranu mi vhlavě vyskakují myšlen-

ky ocykloterorismu, protože někteří kolaři

jezdí opravdu riskantně aohrožují tím sebe

iokolí. Zkrátka řečeno: pohodlná cesta, ale

poněkud stresující rušný provoz. Nezvlada-

telné psy aděti doporučuji nechat doma.

Oddech si můžete dopřát po kilometru

aněkolika stech metrech vbufetu UVlka.

Jeho otevírací doba je nepravidelná ařídí

se prý hlavně počtem návštěvníků. Vhlavní

sezoně snad zavírá kolem 19. až 20. hodiny.

Informovat se můžete na stránkách www.

bufetuvlka.cz. Vtomto bodě se zároveň

kříží modrá trasa sčervenou, která vede po

lesní cestě sdrobnými kamínky, takže není

tak snadná, ale zároveň skýtá větší samotu

aponoření do přírody. Kdo si troufne sám

na jedenáct kilometrů plus přinejmenším

další tři kilometry návratu po modré, měl by

to zvládnout, ale doprovod nebo elektrický

vozík je jistější. Učervené varianty počítejte

spůldenním výletem.

Krybníku azpět

Vraťme se však kmodré trase. Jak už bylo

zmíněno, pouze závěrečných několik stovek

metrů vede po neasfaltovém povrchu, ale

ani tak není třeba mít obavy. Navíc nepo-

tkáte ani žádné prudší stoupání. Cílovým

bodem je rybník Výskyt, uněhož se vysky-

tuje další občerstvovna, vnašem případě

však už v18 hodin zavřená. Její součástí je

inonstop přístupná dřevěná kadibudka, kte-

rou lze označit za téměř bezbariérovou. Je

dostatečně prostorná, jen jí chybějí madla.

Nedaleko rybníka je také veřejný gril, takže

zájemci si mohou přinést dobroty ssebou.

Ani tady nebudete ochuzeni opřítomnost

dalších turistů, nicméně jde omísto výrazně

klidnější. Ato ipřes to, že zde zároveň ústí

také červená trasa. Děti se mohou těšit na

dřevěné sochy pohádkových bytostí.

Jestliže cesta krybníku byla po modré

snadná, návrat je ještě větší hračka. Většinu

času totiž jedete zkopce. Celkově nám výlet

zabral tři hodiny, do toho ale musíme zapo-

čítat časté zastávky slelkujícími potomky,

občerstvení aházení žabiček na hladinu ryb-

níka. Aani když jsme se hýbali, nebylo naše

tempo závratné. Spěchající turista by mohl

modrou trasu zvládnout iza hodinu, ale to

by šlo spíš ozávod než oprocházku. Jinak

Městské lesy Hradec Králové nabízejí idalší

trasy, které by mohli využít návštěvníci

spostižením. Místo je totiž doslova protkané

sítí cest, znichž některé jsou iasfaltové. Bez

obav lze tedy odbočit avyrazit na průzkum

po vlastní trase. Ostatně na informačních

tabulích najdete inspiraci vpodobě dalšího

desetikilometrového okruhu, který sice

není označen jako vozíčkářský, ale podle

Hrad Kunětická

hora tvoří výraznou

dominantu jediného

vyvýšeného místa

vširokém rovinatém

kraji. Není zrovna

vzorem bezbariérovosti,

tak jako skoro všechny

hrady, ale určité

možnosti skýtá.

PLASTIKA DRAKA

se efektně vznáší ve volném

prostoru bývalého hradního sálu.

DOBOVÁ STŘELNICE

je na vozíku dobře přístupná a nabízí

k vyzkoušení luky i samostříly.

PO TELEFONICKÉ DOHODĚ

může vozíčkář zaparkovat

přímo před vstupní branou.

�