Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 30

můžeš / číslo 7–8 - 2015

30

PŘÍBĚH KONTA BARIÉRY

Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

foto: JAN ŠILPOCH

J

e konec dubna roku 1995 ana moto-

krosové dráze vKramolíně se na startu

řadí na tři desítky závodních sajdkár.

Řidiči túrují motory, prsty na spojce jsou

připraveny vyslat závodní stroj kupředu,

spolujezdci na sajdkárách si naposledy pro-

mítají profil trati. Závodníci nakonec vyrazí

jako velká smečka asnaží se vydrat nejlepší

pozici vprvní zatáčce. Stroji, na kterém jako

spolujezdec stojí tehdy devětadvacetiletý

Tomáš Mošnička, vtu chvíli kříží cestu jiná

posádka. Následuje havárie, po které zůstá-

vá mladý závodník ležet nehybně uprostřed

trati. „Vlastně si ani nevybavuji, jak se to

celé seběhlo, mám několikavteřinovou tmu.

Vypadl jsem aasi mě někdo přejel,“ vzpomí-

ná dnes na osudný závod Tomáš.

Dnes osmačtyřicetiletý Tomáš Mošnička

tíhnul kmotorkám od dětství. Rodiče sjeho

vášní sice příliš nesouzněli, blízkost dvou

mistrovských tratí okolo rodných Dublovic

■ Tomáš Mošnička tíhl ke sportu od mládí.

■ Po úraze se vrátil do posilovny.

■ Dnes jezdí na handbiku, dokonce i boxuje.

Muž,

který to nevzdal

na Sedlčansku ale udělala své. Po základ-

ní vojenské službě začal Tomáš přece jen

závodit. „Tenkrát nebylo tolik možností jako

dnes; jezdily se vzásadě závody na silnici,

motocross nebo sidecarcross.

Usidecarcrossu leží hodně odpovědnosti

na spolujezdci, který motorku do zatáček

vyvažuje na jednu nebo druhou stranu; bez

něj by řidič ani bezpečně nezatočil, potažmo

neodstartoval. Je to hrozně fyzicky náročné

aitrénovaní sportovci vydrží napoprvé tak

dvě tři kola amnohdy vcíli ze sajdy doslova

spadnou vysílením. Zažil jsem iscénku, kdy

doktor svítil jednomu ze závodníků bater-

kou do očí, zda vůbec ještě vnímá,“ přibližu-

je fyzickou náročnost motorsportu Tomáš,

napůl súsměvem, na kterém je vidět, že ani

po tragickém závodě vněm láska kmotor-

kám nevyhasla.

ITomáš se jako spolujezdec musel fyzic-

ky připravovat, jezdil na kole, běhal, chodil

pravidelně posilovat, byl zkrátka ve skvělé

formě. Na to, co následovalo po havárii, ale

nikdy nezapomene. „Byl jsem delší dobu

vnemocnici vPlzni, ato bych nazval skoro

Závodníci na vozíku

leží na vzpěračské

lavici snataženýma

nohama, zdraví se jimi

zapírají ozem. Mohou

také používat stahovací

vzpěračský dres, díky

němuž zvednou třeba

io15 kilo víc. To my

nemůžeme.

NA SVÉ ZÁVODĚNÍ V SIDECARCROSSU

dnes Tomáš vzpomíná na čtyřkolce.

Pořád za to umí „vzít“.