Strana 34
34
můžeš / číslo 7–8 - 2015
TECHNIKA
PETRA HURTOVÁ
Je to už šest let, co jsem přišla po-
prvé do styku shandbiky. Hledala
jsem původně jen prostředek, na
kterém bych se dostala vkilome-
trech dál než na vozíku. Nevěděla
jsem, že nějaký handbike vůbec
existuje. Díky Janu Tománkovi jsem
se ale dostala až kzávodnímu
týmu Černí koně, atam jsem ho
poprvé spatřila, usedla do něj,
kousek popojela – abylo to.
Bylo mi tenkrát řečeno, že se
jezdí izávody, atak jsem to pros-
tě vyzkoušela adnes už jezdím
šestou sezonu. Kolo, které jsem
si půjčovala, bylo hodně velké,
atak jsem si ho postupně upravila
pro své potřeby. Bylo ale stále
jen půjčené, ajá toužila po svém
vlastním. Začala jsem tedy shánět
informace, kdo kola vyrábí ajak se
pohybují jejich ceny.
Dnes jezdím na handbiku od firmy
Medicco; je vpodstatě standardní,
jen vyšší, aby zvládal terén na
závodech horských kol. Spenězi
na něj mi pomohly kromě jiných
iKonto Bariéry, společnost Syner,
ale iprojekt Birell jízda.
Závody horských biků, které často
jezdím, jsou unás de facto uni-
kum, vEvropě ijinde ve světě se
jezdí jen závody na silnici, atak se
se závoděním ve smyslu evropský
pohár, světový pohár nebo para-
lympijské hry nedostaneme moc
daleko. To mě osobně trochu mrzí,
uvidíme však do budoucna.
JIŘÍ KUCHTA
Jsem kvadruplegikC5-C6 aprvní
handbike jsem si kupoval vroce
2004. Byl to vlastně první handbike
vúpravě pro kvadruplegiky vČeské
republice. Jednalo se omodel Top
End firmy Invacare, ana něm jsem
také vroce 2006 absolvoval první
závod. Závodění mě nadchlo, začal
jsem se více věnovat jízdě itrénin-
ku.Ataké ladění kola.
Nejdůležitější pro kvadruplegi-
ky je vyřešit dobře úchop klik
ařazení ibrzdění. Úchop na Top
Endu byl vyřešen vcelku dobře.
Šlo orukavice, které se používají
jako chrániče na in-line brusle, na
něž byl přidělán speciální bajonet,
brzdění ařazení mi ale stále nevy-
hovovalo. Po třech sezonách jsem
vyměnil Top End za nový handbike
firmy Schmicking. Od této společ-
nosti jsem měl nakonec tři modely
handbiku, dva měly úchop na ruce
typu trojnožka.
Zde jsem také poprvé použil duál-
ní řazení abrzdění, které používám
dodnes, jen vyšší řadu Shima-
noDual XTR. Ana poslední model
jsem naistaloval nové úchopy – na
zakázku vyrobené ortézy.
Nyní mám asi nejlepší handbike
na trhu, postavenýna zakázku
(vyrábí se ve spolupráci stýmem
F1 RedBull),karbonový speciál
MADDILINE Carbide. MADDILINE je
italská společnost vyrábějící hand-
biky – od rekreačních přesterénní
až po závodní speciály. Zde také
používám ortézy, které neustále
sprotetikem vylepšuji, aby co
nejlépe vyhovovaly zvyšujícím se
nárokům.
Dále jsem se snažil vyladit
aupravit ergonomii handbiku
pro co nejlepší anejefektivnější
jízdu. Mé dlouholeté zkušenosti
sjízdou na handbiku byly také
jedním zdůvodů, proč jsem se stal
jejich prodejcem. Nyní prodávám
handbiky od dvou společností –
MADDILINE aSport-on.
VÁCLAV ANTAL
Pokud se budeme bavit ovýrobě
handbiků vČechách, je potřeba
říci, že je to obrovský problém. Já
jsem si vždy stavěl handbike sám.
Udělal jsem si výkres, podle něhož
mi rám svařila firma Duratec. Jinak
ale Duratec handbiky nevyrábí, bez
technických podkladů nevědí jak.
Jsou naprosto odlišné od stavby
klasického kola.
Loni jsem dokonce začal sma-
losériovou výrobou závodních
handbiků snázvem BLADE ALIEN.
Tyto stroje mi svařuje firma Dura-
tec na základě mých technických
výkresů.Duratec disponuje velmi
kvalitním hliníkem, který je pro
stavbu takového speciálu nezbyt-
ný. Od roku 2016 bych chtěl začít
vyrábět celokarbonový speciál –
BLADE KOOMA.
Vše teď intenzivně připravuji, aby
mohla výroba příští rok začít. Cena
závodního speciálu (hliníkový)
začíná přibližně na 130 tisících.
Finance si každý shání sám, kde
může, především usponzorů, na-
dací apodobně. Cena celokarbono-
vého speciálu se bude pohybovat
okolo 200 tisíc korun, ale zatím je
to jen odhad.
IVAN DVOŘÁK
Stavěl jsem si silniční apozději
trekingový handbike súpravou pro
kvadruplegiky. Inspiroval jsem se
mým prvním kolem Schmickingem,
ale vadila mi jeho vyšší váha – cca
17 kg. Byl jsem přesvědčený, že
to nějak musí jít vyrobit lehčí
avlastně ilevněji, azačal jsem se
pídit na internetu, co ajak.
Začal jsem shánět vhodný materiál
(EN AW-7020). Strubkami to ještě
šlo, ty se daly koupit uvýrobce
kol, horší to bylo skulatinou,
kterou se mi podařilo objednat jen
ze zahraničí. Potom nezbytná ruční
ohýbačka se správnými velikostmi
rolen, to se nakonec také podařilo
na internetu objednat, apak ještě
najít firmu slisem, kde mi ochotně
namačkají trubky do tvaru oválu.
Vprogramu DraftSight, který je
téměř stejný jako AutoCAD, ale je
zdarma, jsem začal tvořit návrhy
tvaru avšech drobných dílů, včet-
ně inábojů kol. Nakonec jich bylo
kolem stovky. Důležité bylo také
najít šikovného obráběče kovů pro
výrobu všech rotačních součástek.
Prakticky celou zimu jsem strávil
vgaráži tvarováním trubek avý-
robou všech jednodušších dílů.
Známý mi pomohl svýrobou forem
na svaření rámu. Svaření sprofesi-
onálním svářečem lze zvládnout za
jeden den, hodně záleží na tom, jak
moc se rám kroutí, což je potřeba
hlídat arám stále průběžně rovnat.
Po svaření se rám nalakuje (nebo
naeloxuje) apřed osazením ložisky
je nutné patřičné otvory protáh-
nout výstružníkem, který jsme si
isvratidlem vypůjčili. Nakonec to
nejlepší – sestavení kola aosazení
komponenty.
Svýsledkem jsem byl spokojený,
hmotnost handbiku se dostala pod
13 kg anáklady na výrobu na
40 tis. Kč. Plus stovky hodin strá-
vených vgaráži, uPC ana cestách
autem. To mi ale vůbec nevadí,
protože to byla vlastně zábava.
MINIANKETA MEZI ZÁVODNÍKY:
Oslovili jsme několik zkušených matadorů závodících na handbiku, aby nám pověděli,
na čem jezdí, jak si stroje upravují azda mají nějaké zkušenosti sjejich zakázkovou výrobou.
�