Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

24

můžeš / číslo 7–8 - 2015

Kdo je Miroslav Krobot

Herec arežisér Dejvického divadla vPraze.

Absolvoval studium režie vBrně.

Za inscenaci Rok na vsi vNárodním divadle

vPraze získal vroce  Cenu Alfréda

Radoka.

Pedagogicky působí na pražské Akademii

múzických umění. Inscenoval řadu

pozoruhodných her také vHradci Králové,

Chebu, Realistickém divadle vPraze ana

dalších scénách. Účinkuje ve filmech, píše

divadelní hry adramatizace.

info

Já si nemyslím, že si na charitě máme budovat slávu.

Jednak ji nepotřebujeme, jednak je důležitá

opravdu užitečná pomoc konkrétnímu člověku.

Pro umění je velkým tématem utrpení.

Možná už odjakživa. Vněkterých lidech

vyvolal pocit lítosti osud hrdinů vašeho

filmu Díra uHanušovic. Přál jste si to?

Vůbec ne. Můj film není obeznaději. Možná

si pražský intelektuál neví rady, jak do fil-

mových postav promítnout svou představu

oštěstí. Nebo má dokonce pocit, že by měla

být univerzální.

Ale já jsem točil oživotě, který dobře

znám. Moji hrdinové nejsou nešťastní, natož

utrápení. Naopak, oni právě umějí žít vpro-

storu, který je pro ně bezpečný, který znají

arozumějí mu.

Smíření spodmínkami svého života je

pro mě docela statečný postoj. Tím neříkám,

že jiní lidé to nezvládnou, odejdou, nebo

dokonce utečou. Chápu, že lidi změsta kou-

kají na ten film jako na zjevení aje to pro ně

jistá exotika. Ale já ztoho kraje pocházím.

Proč bych měl něco přikrašlovat? Nebo proč

bych měl chtít, aby se celá společnost cítila

provinile kvůli těmto životům? Nekárám,

nikoho neobviňuji...

Ale přesto – zDíry uHanušovic přece čiší

jistý pocit osamělosti, jaký dobře znají

naši čtenáři izvelkých měst. Lidé spo-

stižením si občas připadají opuštění.

To nemohu posoudit, tak dobře jejich život

neznám. Ale jsem si jistý, že mezi mými

nejbližšími spolupracovníky, lidmi, sekte-

rými trávím většinu času, taková atmosféra

není. Jinak řečeno: my bychom jistě nikoho

vtěžké situaci nenechali opuštěného. Pokud

by si to samozřejmě sám nepřál… Nedávno

jedné naší kolegyni úplně vyhořel byt. Ana-

prosto spontánně vznikla vdivadle okamži-

tě sbírka. Řekl bych, že je také důležitý náš

pocit, okterém se moc nemluví – máme se

docela dobře, takže pomáhat není zas tak

bolestivé.

Jak se tento váš postoj zrcadlí vdivácích?

Váš repertoár je přece plný titulů oli-

dech, kteří zrovna nejsou na výsluní…

To je složité. Vposlední době jsme se stali

tak trochu módním divadlem. Pro některé

lidi je možná návštěva na našich inscenacích

až prestižní. Velký problém… Mohli bychom

třeba několikanásobně zvyšovat vstupné,

protože máme neustále vyprodáno. Podle

tržních zákonů by to bylo správné, ale nepo-

stavili bychom tak bariéru třeba studentům?

Víte, máme soubor plný filmových

atelevizních hvězd adocela malé hlediště,

takže se dlouhých front při předprodeji asi

nezbavíme. Ale ještě krepertoáru – naše

hry určitě nechtějí jen pobavit, diváka často

vtahujeme do složitých atvrdých příběhů,

ale protože to snad umíme, tak lidé chodí

achodí. Aještě pomohou zmíněné Adélce…

Už jste říkal, že vpodobných iniciativách

chcete pokračovat. Nebylo by tedy lepší,

kdybyste měli mnohem větší hlediště?

To asi ne. Přišli bychom osvou obrovskou

výhodu. Diváci vidí naše herce zblízka, což

vyžaduje trochu jiné hraní, ale zároveň vidí,

že jim nelžeme. Hráli jsme naše představení

na zájezdech třeba pro pět set, šest set lidí;

diváci si možná ničeho nevšimnou, ale pro

nás je ztráta bezprostředního kontaktu sná-

vštěvníkem problém. Vtomto světě, plném

médií anekonečné nabídky všeho možného,

je živý herec před očima lidí skoro unikát.

Také proto může být jeho sdělení mimo-

řádně přesvědčivé. Už to tak prostě je, že se

někdy musíte rozhodnout mezi případnými

velkými tržbami amyšlenkou, okterou

vám jde. My si takové myšlenky ještě stále

ceníme nejvíc... 

VELKÉ

OSOBNOSTI

amalé

hlediště.

Itak vznikla

legendární

scéna.

�

CHARITA V DEJVICKÉM DIVADLE

www.muzes.cz

www.audioteka.cz/muzes