Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 47

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 7–8 - 2015

47

Text: JIŘÍ ČELOUD

Foto: AUTOR

S

eděli jsme takhle při podzimu sJen-

dou Havlem aMatějem Mikšíčkem,

kamarády už zdob rané puberty,

vdačické hospodě apod vlivem

několikátého piva vedli debatu nad

nějakým velkým handbikovým výletem.

Když jsme začali řešit destinaci, nadhodil

Jenda: „Co kdybychom jeli kolem Islandu?“

No apo tři čtvrtě roce příprav nám začalo to

opravdové dobrodružství.

Zdánského přístavu Hirtshals do island-

ského Seyðisfjörðuru to jsou dva dny plavby.

Trajekt Norröna společnosti Smyril Line je

kromě vysokého prahu na palubu bezbarié-

rový. Nemohl jsem se dočkat, až usednu na

svého železného oře (myšleno handbike)

asprstem vnose objedu společně sJendou

aMatesem ostrov „ohně aledu“. Když nás

Island známý svým chladným aproměnli-

vým počasím vítá sluncem advaceti stupni

tepla, není přece důvod pochybovat.

Po usednutí do handbiků, množné číslo

je správně, protože Jenda sMatesem se

rozhodli jakožto choďáci sdílet utrpení

ručního kola se mnou, nás čekalo více než

šest týdnů dřiny, ale inezapomenutelných

■ Vozíčkář a jeho dva chodící kamarádi shandbiky projeli Island.

■ Cesta byla fyzicky velmi náročná, ale plná zážitků.

■ Místní obyvatelé projevili svoji ochotu pomoci druhým.

zážitků. Prvním zážitkem byla změna poča-

sí. Zonoho slunečna začalo během hodiny

sněhopršet, vítr se mnou smejčil, zima jako

trám, ajá si říkám, „jestli tohle přežiju, tak

teda nevim“.

Smetrákem na hřbetě

Rozhodli jsme se jet „natěžko“. Tzn. vézt si

všechny věci ssebou na kole, vařit si na va-

řiči, spát ve spacáku na karimatce vnašem

novém hotelu (stanu sduralovými tyčkami)

atd. Stanovat se dá prakticky kdekoliv, vtom

je Island skvělým hostitelem. Naším prvním

tábořištěm je trávou zarostlé místo vEgils-

staðiru. První den jsme ujeli asi 30 km.

Dohromady vezeme skoro metrák nákladu

avidíme, že tenhle „vejlet“ bude náročnější,

než jsme si představovali. VEgilsstaðiru se

napojujeme na Ring Road, silnici vedoucí

kolem celého ostrova, avyrážíme na seve-

rozápad.

První plánovanou zastávkou je po týdnu

cesty druhý nejmohutnější vodopád Evropy,

mocný Dettifoss. Už několik kilometrů před

ním sledujeme stoupající vodní tříšť abrzy

nás ohlušuje rachot tohoto 100 metrů širo-

kého vodopádu. Týden cesty sem byl krutý,

nemohl jsem spát zimou, jídla jsme taky

mnoho neměli, tělo si jen těžce apomalu

zvykalo na takovou zátěž. Ale stálo to za to!

Doufali jsme, že uDettifossu koupíme

něco ksnědku. Bohužel. Museli jsme vzít za-

vděk müsli tyčinkami apři vyprávění osvíč-

kové nebo steaku zapitém vychlazenou plzní

jsme si řekli, že nepůjdeme spát, dokud

nedojedeme knejbližšímu městu. Ve čtyři

ráno apo snad devadesáti ujetých kilomet-

rech jsme totálně unavení ahladoví stavěli

stan utermálních lázní vReykjahlíðu. Ranní

žranici uobchodu nelze popsat. Rozhodli

jsme se, že si zasloužíme „rest day“ audělá-

me si jen krátký výlet na sopku Krafla.

�

S kolem

kolem Islandu

Hlad, zapříčiněný

strachem znedostatku

financí, nás donutil

vyzkoušet „dumpster

diving“.

FOTOGRAFIE ZE DNE,

kdy do nás pražilo slunce.

I to se na Islandu,

avšak zřídkakdy, stane.