Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 31

můžeš / číslo 7–8 - 2015

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Tomáš přibližuje fyzickou náročnost motorsportu napůl

súsměvem, na kterém je vidět, že ani po tragickém závodě

vněm láska kmotorkám nevyhasla.

nejpříšernějším zážitkem ve svém životě.

Lékaři se omě prakticky nezajímali, nikdo

mi moc nepomohl, musel jsem kvůli špatné

péči dokonce na urologickou plastiku,“

zamračí se. To vše jako smutný bonus kdia-

gnóze zlomeného obratle, který ho upoutal

na vozík. Přestože sportem žil, dlouho po

úraze na něj neměl ani pomyšlení. Vybavení

na motorsport rozdal kamarádům, na nic

neměl náladu. Rok trvalo, než se kesportu

zase vrátil.

Zvednout život

Pomohli hlavně kamarádi, kteří Tomáše

nenechali samotného. Pořád ho hecovali,

ať si snimi alespoň zkusí zajít do posilovny.

Jeden mu vyprávěl oslovenském vozíčkáři,

který vbenchpressu vzpírá 140 kilo. „Říkali

mi: Pojď to zkusit, podívej, ten Slovák je

vtom mistrem, ty to taky zvládneš. Před

úrazem jsem sám vtéhle disciplíně zvedal

bezmála 150 kilogramů, atak jsem si řekl,

že to stojí za zkoušku,“ směje se Tomáš. Do

posilovny ho kamarádi vytáhli isvozíkem,

na vzpěračské lavici vyzkoušel, zda se tam

vůbec udrží. Napoprvé zvedl 120 kilogramů

– acesta kzávodům se pootevřela.

„Závodníci na vozíku leží na vzpěračské

lavici snataženýma nohama, zdraví se jimi

zapírají ozem. Mohou také používat staho-

vací vzpěračský dres, díky němuž zvednou

třeba io15 kilo víc. To my nemůžeme,“ líčí

Tomáš rozdíly vzávodním vzpírání mezi

handicapovanými azdravými závodníky.

Vzpírat na závodech také není stejné jako

trénovat vposilovně.

„Má to svá pravidla. Musíte činku nejdří-

ve zvednout, pak dostanete od rozhodčího

povel kprovedení vzpěru. Vdolní poloze

musí být viditelná stopka, tedy závodník se

tam musí na rozeznatelnou dobu sčinkou

zastavit. Obě ruce musejí jít stejně dolů ina-

31

dík pak patří firmě D. I. Seven, hlavnímu

sponzorovi, který mne už 18 let vytrvale

podporuje nejen ve sportu, ale ičistě lidsky.

Navíc mi vychází vstříc ipracovně,“ říká

vděčně Tomáš.

Silnice iboxerna

Dnes už Tomáš Mošnička vzpírá jen rekreač-

ně akvůli tréninku. Věnuje se hlavně závo-

dění na handbiku, sportu, který si původně

vybral ke vzpírání jako doplňkový. Ivněm

sbírá jedno vítězství za druhým, je dokonce

vůbec prvním vítězem českého poháru na

silnici ivzávodech horských kol. Neopustila

ho ani láska kmotorsportu, ve volném čase

jezdí na čtyřkolce. „Rád bych se svezl ina

trati, kde jsem měl nehodu, jezdí se tam

pohár handicapovaných čtyřkolkářů. Snad

už se podruhé nevysypu,“ směje se.

Aby dokázal své sportovní koníčky

zaplatit, vrátil se dokonce ke své původní

profesi zámečníka. Vdomácí dílně, obleče-

ný do pracovní zástěry, svařuje různorodé

konstrukce nebo součástky. Když nedosáh-

ne, pomůže si vysokozdvižnou plošinou,

na kterou isvozíkem zajede. Vedle toho je

šéfredaktorem internetového portálu Žiju-

shandicapem.cz, vjehož rámci podporuje

dětský domov Korkyně. Pomáhá mu schánět

peníze a pokud se chcete zapojit i vy, nevá-

hejte Tomáše kontaktovat.

Rekreačně se také věnuje sportu, který by

ještě nedávno vzbuzoval ve spojení svozíčkáři

spíše pobavený úsměv: boxu. „Lidé se tomu

smějí, dokud nás nevidí vakci. Úsměvy se pak

mění spíše na uznalé pokývání hlavou. Roz-

hodně se totiž nešetříme, aprotože na vozíku

nemůžete volně pobíhat po ringu aodpočívat,

je to itrochu fyzicky náročnější než normální

box. Kondice, hlavně usvalstva, které normál-

ně člověk vsedě tolik nevyužívá, jde rychle

nahoru,“ vysvětluje všestranný sportovec.

Všechny své sportovní aktivity vyvažuje také

klidnějším golfem, ve kterém se připravuje na

mistrovství České republiky.

Ve všem, čemu se Tomáš dnes věnuje,

je mu obrovskou oporou manželka Šárka.

Poznali se před dvanácti lety, když kněmu

nastoupila jako výpomoc na zakázku ručního

vrtání dílů pro mlýnky na maso. Od té doby

ho vytrvale doprovází apodporuje. „Je velké

štěstí, že jsme se potkali, neumím si předsta-

vit, jak bych fungoval bez ní,“ říká Tomáš.

Shumorem dodává, že žena je ijeho ma-

nažerkou, fotografkou aasistentkou vjed-

nom. Ani Šárka nešetří obdivem ke svému

manželovi – za jeho vitalitu azapálení do

života. Oba by si, snad už vblízké budouc-

nosti, přáli dokonce potomka. Držme jim

palce!



www.muzes.cz

www.audioteka.cz/muzes

horu, to vše se hodnotí. Anakonec iodlože-

ní probíhá na povel rozhodčího. Celé to tedy

sebere dost sil,“ dodává.

Hned vprvním roce, kdy začal Tomáš

ve vzpírání závodit, obsadil třetí místo na

mistrovství Evropy. Následovalo zlato zMis-

trovství světa, šest titulů mistra republiky

adva tituly mistra Slovenska. Osobním

rekordem zdomácího závodu Silák Sedlčan

je těžko představitelných 227,5 kilogramu.

„Bez sponzorů bych to nikdy nemohl doká-

zat. Všem chci hrozně poděkovat, největší

NA HANDBIKU

dokáže vyhrávat na silnici i v terénu.

Někdy je to pořádná dřina.

RAN SE TOMÁŠ MOŠNIČKA NEBOJÍ.

Pravidelně navštěvuje také tréninky boxu vozíčkářů.