Strana 11
11
můžeš / číslo 7–8 - 2015
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
Text: ŠTĚPÁN BENEŠ
foto: JAN ŠILPOCH ATOMÁŠ PIK
Tomáši, jak dlouho vlastně cestujete
akteré země jste už navštívil? Co vás
vedlo ktomu, abyste začal?
Kvášni pro cestování mě přivedla rodina.
Ale sám cestuji až od doby, kdy jsem se kvůli
své nemoci dostal na vozík. Ta nemoc je
progresivní anevyléčitelná, tak jsem trošku
změnil svůj žebříček hodnot – acestování se
dostalo na jedno zpředních míst. Dříve jsem
špatně chodil achůze mě vyčerpávala, takže
jsem se na vozík vlastně itěšil. Díky němu se
cítím samostatnější.
Cestování je teď můj největší koníček aje
mi jedno, jestli jedu vlakem do Plzně nebo
letecky do nějaké vzdálené destinace. Před
čtyřmi lety jsme si sbývalou přítelkyní udě-
lali takový malý okruh autem po západní
Evropě. Přece jen jsou tyhle země, co se týče
bezbariérovosti, napřed. Moc rád se vracím
do Německa, je to taková moje srdeční
záležitost.
Kdybyste měl vybrat jednu zemi, která
ve vás zanechala nejsilnější dojem, kte-
rou byste zvolil?
Kdybych měl vybrat jen jednu, tak je to ur-
čitě místo, které jsem navštívil teprve letos
vlednu. Splnil jsem si sen apodnikl cestu za
hranice Evropy až do exotického Thajska.
Při svých cestách se rád setkávám smístními
lidmi apoznávám jejich mentalitu azpůsob
života. AThajsko se nedá srovnat se žádnou
evropskou zemí, je to úplně jiný svět. Nejví-
ce mi chybí ti přátelští, stále usměvaví lidé
askvělé jídlo. Sbezbariérovostí to tam sice
není ideální, ale oto víc jsem se setkával
sochotou místních lidí.
Jaký rozměr pro vás cestování na vozíku
vlastně má? Sjakými překážkami se
potýkáte?
Já osobně nevnímám jako překážku, že jsem
na vozíku. Kolikrát si iříkám, že takhle je
cestování pohodlnější. Jelikož ze zdravot-
ních důvodů nemohu mít řidičský průkaz,
kcestám využívám hlavně vlakovou ale-
teckou dopravu, kde předem oznamuji, že
snimi pojedu, auž na mě čekají apomáhají
mi, abych se vpořádku dostal zbodu A
do bodu B. Zatím jsem se ještě nesetkal
skomplikacemi. Pokud cestuji sněkým,
kdo řídí auto, je to samozřejmě jednodušší
apohodlnější.
■ Mladý vozíčkář se nevyhýbá nezávislému cestování.
■ Splánováním pomůže internet.
■ Moderní trend: spaní na cizím gauči.
Nasdílej svůj gauč!
Co jste vzahraničí zažil nejdivočejšího,
aco vás naopak překvapilo pozitivně?
Nevím, jestli je to to nejdivočejší, co jsem zažil,
ale když jsme vAmsterdamu hledali bezbarié-
rový Coffee Shop, což se zdálo jako nadlidský
úkol, podařilo se nám zabloudit anemohli
jsme najít, kde máme zaparkované auto.
Vypadalo to docela beznadějně, ale asi
po hodině se nám to nějak povedlo (směje
se). Nebo bych také mohl zmínit jízdu na
slonovi, to je nezapomenutelný zážitek.
Pozitivně mě překvapilo, na jaké úrovni je
bezbariérovost vzápadních zemích. VPaříži
jsme měli přednost na Eiffelově věži ivLou-
vru anemuseli jsme čekat vněkolikahodino-
vých frontách. Také mě potěšilo zvýhodněné
vstupné na památky ado muzeí.
Vím ovás, že jste vyzkoušel couchsur-
fing. Tohle zvláštní anglické slovo ozna-
čuje jeden poměrně moderní trend ve
svobodném nezávislém cestování. Oco
vlastně jde ajak jste na to přišel?
Couchsurfing je vlastně globální sociální síť
cestovatelů, kteří nabízejí místo na přespá-
ní jiným cestovatelům, ato bez nároku na
finanční odměnu. Je to skvělá příležitost,
jak cestovat levně azároveň poznávat zemi
ivmístních rodinách. Na stránkách projektu
se dá najít přímo bezbariérový byt, akdyž
do fulltextového vyhledávání zadáte wheel-
chair, vyhledají se vám vozíčkáři.
Moje první zkušenost scouchsurfin-
gem je asi dva roky stará; to jsme vyrazili
do Portugalska. Bydleli jsme uvozíčkáře
Alexe, který se tam přestěhoval zNěmecka.
Poskytl nám cenné informace, co určitě
musíme navštívit, na jaká místa se svozíkem
dostaneme ana která ne. Sám nás provezl
upravenou dodávkou po okolí.
Tomáš PIK:
DALEKÉ THAJSKO
je pro Evropana tou
pravou exotikou. Jak ale
říká Tomáš Pik, lidé jsou
tu nadmíru ochotní...
... A I DÍKY NIM se cestovatelé na vozíku nemusí bát
lokalit, které nejsou kompletně bezbariérové.
�