Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

9
Centrum
duševho zdra
Psychické problémy jsou velkým
tématem současné doby. Jedním zmíst,
kde se lidem může dostat pomoci, jsou
Centra duševního zdraví.edstavují
mezičlánek mezi ambulantní alůžkovou
péčí. Ve svém sídle ipřímo vkomunitě
poskytují širokou paletu zdravotních
asociálních služeb. Jedno takové jsme
navštívili vBrandýse nad Labem.
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ
V novotou vonících prostorách cent-
ra jsem se sešel s Janou Růžičkovou,
vedoucí týmu zdravotních pracov-
níků, a Petrou Havlíkovou, vedoucí
týmu sociálních pracovníků, které
mi vysvětlily, jak celá služba funguje.
„Lidem s těžkým duševním one-
mocněním poskytujeme terénní
a ambulantní služby. Ti u nás mohou
využívat psychiatrickou a psychote-
rapeutickou podporu, služby klinic-
kého psychologa nebo pomoc našich
sociálních pracovníků při zvládání
běžných životních situací, včetně
například pomoci s hledáním za-
městnání. Všechny naše služby jsou
bezplatné a spolupráce s námi je
ryze dobrovolná,“ říká Jana Růžičko-
vá a Petra Havlíková doplňuje: „Náš
multidisciplinární tým tvoří lékař,
psycholog, psychiatrické sestry, so-
ciální pracovníci, pracovní konzul-
tanti a peer konzultant. Naším cílem
je poskytnout klientům podporu ve
složitých situacích, v období krize,
a tím předejít případnému pobytu
v nemocnici.
S klienty pracujeme podle jejich
individuálních potřeb ve dvojici,
kterou tvoří zdravotník a sociální
pracovník. V současné době po-
skytujeme podporu asi sto dvaceti
lidem. Někteří docházejí osobně do
centra, za jinými jezdíme domů. „Zá-
leží na každém člověku, co je pro něj
vhodnější. Někdy chceme dotyčného
mální. A zcela v pořádku je také
respekt k výskytu menšinových
orientací. Ovšem popravdě řeče-
no, dnešní mladá generace v tom
zabředla poněkud nad míru a psy-
chiatři s psychology na to nejsou
připraveni. Vlastně je to otázka spíš
pro sexuology. Tuhle situaci jim fakt
nezávidím.
Společenský trend je všeobecná
tolerance. V pořádku. Jenže se ved-
le práv tak trochu zapomíná, že jdou
ruku v ruce s povinnostmi. Převládl
pocit, že nutit někoho k něčemu je
zlo. Jenže třeba dítě do deseti let není
zralé se o všem neustále rozhodovat
samo. Taková situace ho může vést
až k úzkostem. Otevřeli jsme hranice
všeho, takže to některé lidi zatěžuje
nad míru jejich kapacity. Všichni tu-
díž něco řeší.
Naším cílem je poskytnout klientům
podporu ve složitých situacích,
v období krize, a tím předejít
případnému pobytu v nemocnici.
Můžeš