Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 58

SERVIS
Všichni testeři hodnotili webo
stránky instituce, vchod do budovy
etně recepce či vrátnice, pohyb
po budově, výtahy či toalety. Sou-
běžně s testováním dostaly všechny
instituce ještě doplňující dotazníky.
V nich jsme zjišťovali vybavenost
některých částí budov, které testeři
neměli možnost ohodnotit – napří-
klad samotné ordinace nebo kance-
láře.
Podle podílu splněných hodnoti-
cích kritérií pak dostala každá z bu-
dov skóre. Díky němu je možné pří-
stupnost budov porovnávat.
Celá výzkumná zpráva
je veřejně dostupná:
eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/
SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ VÝZKUMU
Nejpřístupnější jsou budovy pro lidi
s tělesným postižením. Největší ba-
riéry naopak překonávají lidé se slu-
chovým postižením.
Nejlépe hodnocené instituce se liší
podle typu zdravotního postižení.
Pro lidi s tělesným postižením jsou
nejvíce přístupné nemocnice, u lidí
se zrakovým postižením získaly
nejvyšší skóre soudy. Pro návštěv-
níky se sluchovým postižením jsou
nejlépe vybaveny magistráty, i když
celkově splnily ani ne třetinu hodno-
cených kritérií. Nejnižší skóre mezi
institucemi měla vždy Česká pošta.
Výzkum také odhalil, že instituce
spoléhají, že se k nim lidé se zrako-
vým a sluchovým postižením dosta-
ví společně s doprovodem, který jim
Veřejné instituce jsou nejhůře přístupné
pro lidi se sluchovým postižením,
ukázal výzkum ombudsmana
Text: MGR. MARKÉTA BOČKOVÁ,
mluvčí, Kancelář veřejného
ochránce práv
Veřejný ochránce práv dohlíží, jak
Česká republika naplňuje Úmluvu
OSN o právech lidí se zdravotním
postižením. Ta v článku 9 definu-
je přístupnost jako stav, kdy člověk
s jakýmkoliv postižením může sa-
mostatně, tedy bez nutné asistence,
navštívit budovu a může také bez
pomoci někoho jiného plně využít
nabízené služby, a to včetně p-
vodcovských nebo tlumočnických.
Právě na tuto praktickou stránku
přístupnosti se ombudsman v prů-
zkumu zaměřil a zjišťoval, s jakými
bariérami se lidé v různých institu-
cích napříč republikou setkávají.
Pro testování zvolil krajská města,
Prahu a Příbram jako zástupce měs-
ta ve Středočeském kraji. V každém
z nich výzkumná agentura spolu-
pracovala se třemi testery s různým
postižením – tělesným, sluchovým
a zrakovým. Ti v krátkém časovém
rozmezí navštívili budovy vybraných
institucí a ohodnotili jejich přístup-
nost podle předem připraveného
dotazníku. Návštěva testerů měla
podobu mystery shoppingu – testeři
vystupovali jako fiktivní návštěvníci
instituce, kteří hledají určitou službu.
V každé budově dostali specifický
úkol. Vždy se měli samostatně dostat
na určené místo.
Při tvorbě dotazníků vycháze-
li výzkumníci přímo ze zkušeností
lidí s postižením. Uspořádali něko-
lik setkání, kde zjišťovali, na jaké
bariéry lidé při návštěvách daných
institucí narážejí. Dotazníky testerů
reflektovaly specifické potřeby lidí
s různým postižením, jako je napří-
klad indukční smyčka, bezbariéro
vstupy nebo orientační akustický
majáček.
VROZSÁHLÉM VÝZKUMU OTESTOVALI LIDÉ SPOSTIŽENÍM PRO
OMBUDSMANA PŘÍSTUPNOST SÍDEL ASLUŽEB ŠESTI VEŘEJNÝCH
INSTITUCÍ VDVANÁCTIKRAJSKÝCH MĚSTECH, PRAZE APŘÍBRAMI.
ŽÁDNÁ ZTESTOVANÝCH INSTITUCÍ POŽADAVKY NA PŘÍSTUPNOST
LIDEM SE ZRAKOVÝM, SLUCHOVÝM NEBO TĚLESNÝM POSTIŽENÍM
NESPLŇUJE ÚPLNĚ. VÝZKUM TAKÉ UKÁZAL, ŽE UJEDNOTLIVÝCH
TYPŮ POSTIŽENÍ SE MÍRA PŘÍSTUPNOSTI AMNOŽSTVÍ PŘEKÁŽEK
LIŠÍ. NEJPŘÍSTUPNĚJŠÍ JSOU BUDOVY PRO LIDI STĚLESNÝM
POSTIŽENÍM. NAOPAK NEJVĚTŠÍ BARIÉRY MUSÍ PŘEKONÁVAT LIDÉ
SPOSTIŽENÍM SLUCHU.
Můžeš