Strana 58
SERVIS
Všichni testeři hodnotili webové
stránky instituce, vchod do budovy
včetně recepce či vrátnice, pohyb
po budově, výtahy či toalety. Sou-
běžně s testováním dostaly všechny
instituce ještě doplňující dotazníky.
V nich jsme zjišťovali vybavenost
některých částí budov, které testeři
neměli možnost ohodnotit – napří-
klad samotné ordinace nebo kance-
láře.
Podle podílu splněných hodnoti-
cích kritérií pak dostala každá z bu-
dov skóre. Díky němu je možné pří-
stupnost budov porovnávat.
Celá výzkumná zpráva
je veřejně dostupná:
eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/
SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ VÝZKUMU
Nejpřístupnější jsou budovy pro lidi
s tělesným postižením. Největší ba-
riéry naopak překonávají lidé se slu-
chovým postižením.
Nejlépe hodnocené instituce se liší
podle typu zdravotního postižení.
Pro lidi s tělesným postižením jsou
nejvíce přístupné nemocnice, u lidí
se zrakovým postižením získaly
nejvyšší skóre soudy. Pro návštěv-
níky se sluchovým postižením jsou
nejlépe vybaveny magistráty, i když
celkově splnily ani ne třetinu hodno-
cených kritérií. Nejnižší skóre mezi
institucemi měla vždy Česká pošta.
Výzkum také odhalil, že instituce
spoléhají, že se k nim lidé se zrako-
vým a sluchovým postižením dosta-
ví společně s doprovodem, který jim
Veřejné instituce jsou nejhůře přístupné
pro lidi se sluchovým postižením,
ukázal výzkum ombudsmana
Text: MGR. MARKÉTA BOČKOVÁ,
mluvčí, Kancelář veřejného
ochránce práv
Veřejný ochránce práv dohlíží, jak
Česká republika naplňuje Úmluvu
OSN o právech lidí se zdravotním
postižením. Ta v článku 9 definu-
je přístupnost jako stav, kdy člověk
s jakýmkoliv postižením může sa-
mostatně, tedy bez nutné asistence,
navštívit budovu a může také bez
pomoci někoho jiného plně využít
nabízené služby, a to včetně prů-
vodcovských nebo tlumočnických.
Právě na tuto praktickou stránku
přístupnosti se ombudsman v prů-
zkumu zaměřil a zjišťoval, s jakými
bariérami se lidé v různých institu-
cích napříč republikou setkávají.
Pro testování zvolil krajská města,
Prahu a Příbram jako zástupce měs-
ta ve Středočeském kraji. V každém
z nich výzkumná agentura spolu-
pracovala se třemi testery s různým
postižením – tělesným, sluchovým
a zrakovým. Ti v krátkém časovém
rozmezí navštívili budovy vybraných
institucí a ohodnotili jejich přístup-
nost podle předem připraveného
dotazníku. Návštěva testerů měla
podobu mystery shoppingu – testeři
vystupovali jako fiktivní návštěvníci
instituce, kteří hledají určitou službu.
V každé budově dostali specifický
úkol. Vždy se měli samostatně dostat
na určené místo.
Při tvorbě dotazníků vycháze-
li výzkumníci přímo ze zkušeností
lidí s postižením. Uspořádali něko-
lik setkání, kde zjišťovali, na jaké
bariéry lidé při návštěvách daných
institucí narážejí. Dotazníky testerů
reflektovaly specifické potřeby lidí
s různým postižením, jako je napří-
klad indukční smyčka, bezbariérové
vstupy nebo orientační akustický
majáček.
VROZSÁHLÉM VÝZKUMU OTESTOVALI LIDÉ SPOSTIŽENÍM PRO
OMBUDSMANA PŘÍSTUPNOST SÍDEL ASLUŽEB ŠESTI VEŘEJNÝCH
INSTITUCÍ VDVANÁCTIKRAJSKÝCH MĚSTECH, PRAZE APŘÍBRAMI.
ŽÁDNÁ ZTESTOVANÝCH INSTITUCÍ POŽADAVKY NA PŘÍSTUPNOST
LIDEM SE ZRAKOVÝM, SLUCHOVÝM NEBO TĚLESNÝM POSTIŽENÍM
NESPLŇUJE ÚPLNĚ. VÝZKUM TAKÉ UKÁZAL, ŽE UJEDNOTLIVÝCH
TYPŮ POSTIŽENÍ SE MÍRA PŘÍSTUPNOSTI AMNOŽSTVÍ PŘEKÁŽEK
LIŠÍ. NEJPŘÍSTUPNĚJŠÍ JSOU BUDOVY PRO LIDI STĚLESNÝM
POSTIŽENÍM. NAOPAK NEJVĚTŠÍ BARIÉRY MUSÍ PŘEKONÁVAT LIDÉ
SPOSTIŽENÍM SLUCHU.