Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

TÉMA / PSYCHOLOGICKÁ A PSYCHIATRICKÁ PÉČE

Nejzákladnějším rozdílem je fakt, že

psychiatr je lékař, takže může pře-

depisovat léky. Plně kvalifikovanou

psychoterapii můžou dělat oba. Na

vztahové a životní otázky obvykle

stačí psycholog, naopak psychotic-

ké stavy už se bez léků neobejdou.

Vzájemná spolupráce funguje, psy-

chologové čím dál častěji posílají lidi

k psychiatrům, když mají pocit, že

by pomohla medikace. Někteří lidé

se jí ale bojí. Proto jdou raději k psy-

chologovi. Jiní mají naopak pocit, že

psychiatr je jakoby něco víc, tak jdou

raději rovnou k němu.

Jak je to stěmi léky doopravdy?

Současné preparáty jsou mnohem

lepší než před čtyřiceti lety, kdy jsem

začínala se studiem medicíny. Pla-

tí to zejména u antidepresiv. A ráda

bych tady vyvrátila i tolik rozšířený

předsudek o takzvaných elektrošo-

cích. Elektrokonvulzivní terapie je

velmi šetrná, probíhá pod narkózou

a nemá nežádoucí účinky. Ještě še-

trnější je transkraniální magnetická

stimulace, jež patří také mezi ne-

invazivní neurostimulační metody

pomáhající u depresí a úzkostných

stavů. Mnoho laických představ vy-

chází z literatury, filmů a popisu po-

měrů, které panovaly před sto lety.

I chirurgické zákroky na mozku jsou

dnes úplně někde jinde.

Mluvila jste onízké odolnosti

mladé generace vůči stresu azá-

těži. Dá se taková odolnost nějak

trénovat?

To je těžká otázka. V určité míře se

o to snažíme v terapiích. V běžném

fungování by to mohlo být třeba dě-

lání zkoušek nanečisto. Někomu se

to může jevit jako slabost dnešních

mladých lidí. Mnozí je soudí a říkají,

že nic nevydrží proti tomu, co mu-

seli prožít oni… Takhle to ale nefun-

guje. Tak jako má každý člověk jiný

práh bolesti, tak je tomu úplně stej-

ně s odolností vůči psychické zátě-

ži. Nelze aplikovat princip, že podle

sebe soudím tebe. I když mám po-

cit, že se tomu člověku objektivně

nic hrozného neděje, jeho prožívání

může být úplně jiné. Všechno je jen

v našich hlavách. Stejnou situaci

mohou dva lidé prožívat diametrálně

odlišně.

Navíc dnešní mladí lidé vyrůstají

v úplně jiných podmínkách. Mate-

riálně jsou možná saturováni nad

míru, ale zažívají mnohem větší tlak

na výkon a úspěch. I mně trvalo ně-

jakou dobu, než jsem akceptovala

u svého dítěte, že trojky na gymná-

ziu jsou vlastně v pohodě. Ale týká

se to nejen školy či kariéry. Podívej-

te se na sociální sítě, jak tam mnozí

prezentují své životy jako předobraz

dokonalosti.

Velmi diskutovaným tématem

umladých lidí je také otázka

pohlavní identity – genderu, jaká

je vaše zkušenost?

Gender v současnosti zabere psy-

chiatrům u mládeže až třetinu práce,

především u dívek. Nejprve se však

patří říct, že pedopsychiatrie je sa-

mostatný obor, který čelí velkému

nedostatku specializovaných odbor-

níků. Naše psychiatrická společnost

se to snaží řešit, například už ve fázi

vzdělávání, ale to by bylo na samo-

statné téma.

Pokud jde o tu pohlavní identitu,

tak určité hledání se je úplně nor-

MUDr. Simona Papežová (*)

Předsedkyně Psychiatrické společnosti České lékařské

společnosti J. E. Purkyně.

Pochází zUherského Brodu, ale žije srodinou vPraze

apůsobí vPN Bohnice.

Od roku  pracovala na lůžkovém oddělení, od roku 

na ambulanci. Usiluje oreformu psychiatrické péče.

Vdaná, maminka dvou dcer achovatelka dvou kocourů.

Simona Papežová

je optimistka,

i když jako

psychiatrička

nejlépe ví, že život

není zalitý jen

sluncem.