Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 41

41

jako se rozběhli všichni ti, které jsme

potkali,“ dodává nadějeplně.

ZNEMOCNICE KŘECE

Tři týdny po operaci, kdy si se Ši-

monem a jeho maminkou povídá-

me, optimismus ani jednoho z nich

neopouští. Naopak. Na otázku, jak

zákrok dopadl, odpovídá šestnácti-

letý chlapec s nadhledem: „Dobrý.

Nemám nohu.“ Po propuštění z ne-

mocnice se okamžitě pustil do reha-

bilitací, protahuje koleno a posiluje

svaly. A o berlích dokonce vyrazil

s kamarády k řece, protože rybaření

je jeho největší koníček a bez něj, zdá

se, nemůže být. „Málem jsem z toho

měla infarkt, protože mám z vody

respekt. Ale zase psychika je taky

důležitá a kluci snad byli opatrní,“

říká maminka.

Ujít si Šimon nenechal ani výlet do

Prahy na rybářský veletrh, i když za-

tím musel vyrazit s vozíkem a s ber-

lemi. Protézy se dočká, jakmile se

mu pořádně zahojí jizva, nemá cenu

nic uspěchat. Nové nohy pak dostane

hned dvě, jednu do civilu a druhou na

sport. Na co se nejvíc těší? „Od sedmi

let jsem nemohl dělat nic a předtím

jsem byl malý, takže nejdřív asi začnu

obyčejně chodit. Na větší vzdálenosti

a hlavně bez bolesti,“ plánuje Šimon.

Kam jeho kroky povedou, je zbyteč-

VŠICHNI BĚŽÍ PRO ŠIMONA

Ještě předtím, než se do běhu pustí

sám Šimon, rozběhnou se pro něj

děti a dospělí po celé republice, aby

mu spolu s Kontem Bariéry pomohli

na novou sportovní protézu vybrat

potřebné finance. Civilní nohu sice

Šimonovi uhradí zdravotní pojiš-

ťovna, běžeckou protézu za zhruba

150 tisíc si ale bude muset zaplatit

sám. „Všichni kolem nás jsou nad-

šení, že budou Šimonovi moci po-

máhat. Je to moc hezký pocit,“ říká

paní Kasová s tím, že se do charita-

tivně-sportovního projektu Run and

Help chystají zapojit Šimonovi bývalí

a současní spolužáci.

Šimon má za sebou Základní ško-

lu Josefa Kajetána Tyla v Písku a teď

studuje prvním rokem Střední ry-

bářskou školu ve Vodňanech. Jeho

oborem jsou vodní stavby a návrat

vody do krajiny. Svůj velký koníček,

tedy ryby a rybaření, by rád přetavil

také do budoucího povolání: „Bavilo

by mě stavět jezírka,“ říká.

A jaký je Šimonův největší úlovek?

„Sumec velký 178 centimetrů, takže

větší než já,“ chlubí se. A co s ulove-

nými rybami dělá? „Všechny pouštím

zpátky do vody.“

I když to nejsou zlatí úhoři, snad

mu do dalšího života přinesou štěs-

tí! 

né se ptát. I během našeho povídání

si na gauči chystá rybářské návnady.

Časem by taky rád vyzkoušel třeba

už zmíněné paddleboardy a nakonec

i běh. „To bude třešnička na dortu,“

těší se paní Hana.

Maminka Hanka

je pro Šimona

velkou oporou.