Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

TÉMA / PSYCHOLOGICKÁ A PSYCHIATRICKÁ PÉČE

listopadu 2020 dodnes, jiní přišli

později a v současnosti už služeb

centra nevyužívají. Také se stává, že

se někdo z nich po čase vrátí.

ŽÁDNÁ AGRESE

Obě pracovnice se shodují, že nikdy

nemusely čelit žádnému agresivnímu

chování, jak si možná část laické ve-

řejnosti myslí. „V případě rizika agre-

se je důležité umět s takovým jedná-

ním pracovat,“ říká Jana Růžičková.

Zajímavá je pozice peer konzul-

tanta. Jedná se o člověka, který má

osobní zkušenost s psychickým

podpořit, aby k nám dorazil sám. Jin-

dy je lepší setkání v jeho domácím

prostředí. Pokud to je možné, sna-

žíme se spolupracovat i s rodinou

a blízkým okolím klienta,“ popisuje

Petra Havlíková.

Do centra duševního zdraví lidé

obvykle přicházejí na doporučení

od lékaře, ale často se stává i to, že

si kontakt vyhledají sami. Zdravotní

péči hradí pojišťovna, sociální služby

jsou rovněž bezplatné. Zřizovatelem

je v případě Brandýsa Psychiatrická

nemocnice Bohnice a zapsaný ústav

Fokus Praha. Přispívají rovněž MPSV,

kraj a město. Spádovou oblastí je

kromě Brandýsa ještě Úvalsko a Če-

lákovicko dohromady s populací ve

vyšších desítkách tisíc obyvatel.

Nejčastějšími diagnózami jsou

psychózy, poruchy osobnosti a zá-

važné poruchy nálad způsobující se-

lhávání v životě. Méně často přichá-

zejí klienti s obsedantně kompulzivní

poruchou. Největší skupinu tvoří lidé

ve věku 30–50 let, ale dolní hrani-

ce je už 16 let, i když těch moc není.

Mladším dětem centrum podporu

neposkytuje, ale může poskytnout

poradenství, případně kontakt na

vhodnou službu.

VÍC NEŽ AMBULANCE

Počet takovýchto center má vzrůs-

tající tendenci, dokonce už i v odleh-

lejších regionech. Snahou je pokrýt

území celé republiky. Aby bylo zcela

jasné, v čem se péče center dušev-

ních zdraví liší od ambulantní péče,

Jana Růžičková vysvětluje: „Klasic-

kou ambulanci obvykle představuje

lékař a sestra. My kromě zdravotní

péče poskytujeme i sociální a psy-

chologickou podporu. Naší snahou

je koordinovat péči tak, aby byla

komplexní. Nabízíme i volnočasové

aktivity – jógu, korálky, stolní tenis,

deskové hry, procházky a běh. Nej-

oblíbenější aktivitou je zpěv a hra na

hudební nástroje.“

Petra Havlíková dodává: „Někdo

nemá rád velkou společnost, jinému

trvá déle, než se osmělí. S našimi kli-

enty jsme byli i plavat, v kině a v zoo,

hrajeme pétanque nebo třeba opé-

káme buřty. Vztahy se budují delší

dobu. Naučíte se radovat i z malých

úspěchů. Pro nás je důležité vidět, že

klient žije podle svých představ a cítí

se dobře. Pochopitelně nás občas ně-

kdo i odmítne.“

Dost se také liší délka spolupráce.

Někteří lidé jsou klienty od počátku

Petra Havlíková

a Jana Růžičková

patří k multidis-

ciplinárnímu týmu

pracovníků centra

duševního zdraví.

Někdo nemá rád velkou společnost,

jinému trvá déle, než se osmělí.

S našimi klienty jsme byli i plavat,

v kině a v zoo, hrajeme pétanque nebo

třeba opékáme buřty. Vztahy se budují

delší dobu.