Strana 46
ŽIVOT / PŘÍBĚH
brzy mi chybí,“ vypráví muž, který
má ještě tři dospělé potomky z prv-
ního manželství. Ti někdy v případě
potřeby pomůžou, ale víc panu Brňá-
kovi pomáhá jedna z jeho sester.
„Mám takové dva koníčky, měřím
srážky a hraju kuželky. Sestra mi Ja-
kuba přichází pohlídat, když máme
zápas. V létě s ním byla dokonce
čtyři dny, protože jsem stonal se srd-
cem. Kubu zná odmalička a vím, že
se na ni můžu spolehnout,“ popisuje
pan Drahoslav, jehož svět se jinak
točí hlavně kolem syna. Dohlíží na
jeho vstávání a oblékání, pak veze
Jakuba autem do třetího ročníku
střední praktické školy v Krnově. Po
návratu domů navaří, uklidí a ve dvě
odpoledne jede zase do školy.
SPANILÉ JÍZDY
Jednou týdně si zajedou do cukrárny
a na wellness v Bruntálu. „Kuba rád
jí. Je to takový náš rituál. A myslím,
že nám ho nenaruší ani fakt, že je teď
v posledním ročníku, protože pak
nastoupí do denního stacionáře Ben-
jamin. Jinak skoro pořád na něčem
pracujeme. S tříděným odpadem
někdy jdeme i třikrát za odpoled-
ne. Na zahradě mi ale moc pomáhat
nechce. No a nesmím samozřejmě
zapomenout, jak rádi spolu jezdíme
na kole. Vyrážíme na kraj Šumper-
ka, případně do Losin, což je až třicet
kilometrů. Cílem každého výletu je
opět cukrárna,“ vesele říká pan Br-
ňák.
Kdysi koupil Jakubovi speciální
tříkolku, ale bál se s ním vyrazit po
silnici. Pak jim jedna paní učitelka
nabídla starší dvojkolo. „Do té doby
jsem znal jen tandem, kde sedí jezd-
ci za sebou, a říkal jsem si, jak budu
Kubu kontrolovat za svými zády?
Ona ale měla bicykl, kde jsou spá-
rovaná dvě kola vedle sebe! To mě
nadchlo. Hned první rok jsme najez-
dili patnáct set kilometrů,“ vzpomíná
Drahoslav Brňák a pokračuje: „Ně-
kdy se Kubovi nechce moc makat,
Kubu
cyklovýlety
baví!
Nové dvojkolo
inspirovalo pana
Brňáka i k novým
výzvám.