Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

TÉMA

Všechno je vnaší hlavě

Spsychiatričkou apředsedkyní Psychiatrické

společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně

Simonou Papežovou oprazích odolnosti,

převládajících stereotypech istavu psychiatrické

apsychologické podpory vČesku.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: MILAN JAROŠ

Jsou duševní onemocnění epide-

mií dnešní doby?

Do určité míry se to dá říct, ale není

to tak jednoduché. Každopádně ve

věkové skupině dvanáct až patnáct

let vidíme velký nárůst, který má

více faktorů. Schizoidní a bipolární

poruchy mají vcelku stabilní výskyt,

ale celkově přibylo depresí, úzkostí

a tendencí k sebepoškozování. Ná-

růst za poslední čtyři roky je až ne-

uvěřitelný. Nad patnáct let se to týká

hlavně děvčat.

Svoji roli hraje i rozvoj edukace

a destigmatizace, takže mladší ge-

nerace už se s psychickými problé-

my nebojí přijít k lékaři, a to nejen

k praktikovi, ale už i přímo ke spe-

cialistovi. Prostě přijde víc lidí. Dříve

převažoval postoj běžný ve starší ge-

neraci: přece nejsem žádný blázen.

S takovým postojem přijdete těžko.

Přitom s už zmíněnými praktiky

spolupracujeme a mohou dnes pře-

depisovat užitečné léky.

Je dobře, když lidé přicházejí, pro-

tože čím dříve začneme s pomocí,

tím lepší může být. Hodně to platí

například u dnes tolik diskutované

stařecké demence, tu je potřeba řešit

velmi brzy.

Jaké signály by nás vpřípadě

stařecké demence měly varovat?

Ledacos může být prostě přirozený

proces stárnutí, ale když si například

nemůžete vzpomenout, jak se jme-

nují vaše vnoučata, měl by se vám

rozsvítit alarm. Když jsme byli u toho

slova epidemie, tak ta nás v oblasti

demencí čeká. V souvislosti s pro-

dlužováním délky života se dá říct, že

prostě mnohem víc lidí se svojí de-

mence stihne dožít. Systém na to ale

zatím není připravený. Byť se drobné

změny dějí, celkově zdravotní a so-

ciální síť s dostatečným předstihem

zatím není nastavována. Jednou si

s tím ovšem bude muset poradit.

Co je kromě prodlužování délky

života faktorem nárůstu počtu

lidí spsychickými potížemi?

Jde především o vnější faktory. Nej-

prve udeřil covid, momentálně jde

o válku na Ukrajině. Byli jsme po-

měrně dlouho zvyklí na víceméně

bezproblémovou pohodu. Zejména

mladá generace byla zvyklá jen na

uspokojování svých potřeb bez něja-

kých potíží. Není zvyklá na diskom-

fort, žijeme v nadbytku a blahobytu.

Mladí lidé se dnes hroutí i při malé

zátěži. Nejsou na ni zvyklí, neměli se

kde naučit, jak čelit tlaku. To je daň za

pohodový život. Generaci našich ro-

dičů a prarodičů, kteří prožili válku,

totalitu a okupaci, to může přijít ne-

pochopitelné. Proto se většímu počtu

mladých musí pomáhat v rámci psy-

choterapie, protože neumějí reago-

vat. Je dobře, že jdou k lékaři, avšak

momentálně není systém připraven

na takové množství.

Podnikají se vtomto směru něja-

ké kroky?

Je potřeba říci, že nikdy nebude dost

peněz na uspokojení sta procent

potřeb. Taková je realita a nelze to

nikomu vyčítat. Jde o vytvoření co

největší možné dostupnosti. Zdra-

votní pojišťovny rozvíjejí preventivní

programy, které jsou mnohdy i on-

-line. Legislativa začíná projednávat,

že ne všechny úkony musí posky-

tovat psychoterapeut nebo klinický

psycholog, jejichž výcvik je náročný.

Třeba relaxaci nebo procvičování

kognitivních funkcí by mohla posky-

tovat dobře proškolená sestra. To by

zvýšilo dostupnost takové péče.

Kdy jít za psychologem akdy za

psychiatrem? Jaký je vlastně

rozdíl?

V souvislosti s prodlužováním délky

života se dá říct, že prostě mnohem

víc lidí se svojí demence stihne

dožít. Systém na to ale zatím není

připravený. Byť se drobné změny

dějí, celkově zdravotní a sociální síť

s dostatečným předstihem zatím není

nastavována.