Strana 6
TÉMA
Všechno je vnaší hlavě
Spsychiatričkou apředsedkyní Psychiatrické
společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně
Simonou Papežovou oprazích odolnosti,
převládajících stereotypech istavu psychiatrické
apsychologické podpory vČesku.
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ
Jsou duševní onemocnění epide-
mií dnešní doby?
Do určité míry se to dá říct, ale není
to tak jednoduché. Každopádně ve
věkové skupině dvanáct až patnáct
let vidíme velký nárůst, který má
více faktorů. Schizoidní a bipolární
poruchy mají vcelku stabilní výskyt,
ale celkově přibylo depresí, úzkostí
a tendencí k sebepoškozování. Ná-
růst za poslední čtyři roky je až ne-
uvěřitelný. Nad patnáct let se to týká
hlavně děvčat.
Svoji roli hraje i rozvoj edukace
a destigmatizace, takže mladší ge-
nerace už se s psychickými problé-
my nebojí přijít k lékaři, a to nejen
k praktikovi, ale už i přímo ke spe-
cialistovi. Prostě přijde víc lidí. Dříve
převažoval postoj běžný ve starší ge-
neraci: přece nejsem žádný blázen.
S takovým postojem přijdete těžko.
Přitom s už zmíněnými praktiky
spolupracujeme a mohou dnes pře-
depisovat užitečné léky.
Je dobře, když lidé přicházejí, pro-
tože čím dříve začneme s pomocí,
tím lepší může být. Hodně to platí
například u dnes tolik diskutované
stařecké demence, tu je potřeba řešit
velmi brzy.
Jaké signály by nás vpřípadě
stařecké demence měly varovat?
Ledacos může být prostě přirozený
proces stárnutí, ale když si například
nemůžete vzpomenout, jak se jme-
nují vaše vnoučata, měl by se vám
rozsvítit alarm. Když jsme byli u toho
slova epidemie, tak ta nás v oblasti
demencí čeká. V souvislosti s pro-
dlužováním délky života se dá říct, že
prostě mnohem víc lidí se svojí de-
mence stihne dožít. Systém na to ale
zatím není připravený. Byť se drobné
změny dějí, celkově zdravotní a so-
ciální síť s dostatečným předstihem
zatím není nastavována. Jednou si
s tím ovšem bude muset poradit.
Co je kromě prodlužování délky
života faktorem nárůstu počtu
lidí spsychickými potížemi?
Jde především o vnější faktory. Nej-
prve udeřil covid, momentálně jde
o válku na Ukrajině. Byli jsme po-
měrně dlouho zvyklí na víceméně
bezproblémovou pohodu. Zejména
mladá generace byla zvyklá jen na
uspokojování svých potřeb bez něja-
kých potíží. Není zvyklá na diskom-
fort, žijeme v nadbytku a blahobytu.
Mladí lidé se dnes hroutí i při malé
zátěži. Nejsou na ni zvyklí, neměli se
kde naučit, jak čelit tlaku. To je daň za
pohodový život. Generaci našich ro-
dičů a prarodičů, kteří prožili válku,
totalitu a okupaci, to může přijít ne-
pochopitelné. Proto se většímu počtu
mladých musí pomáhat v rámci psy-
choterapie, protože neumějí reago-
vat. Je dobře, že jdou k lékaři, avšak
momentálně není systém připraven
na takové množství.
Podnikají se vtomto směru něja-
ké kroky?
Je potřeba říci, že nikdy nebude dost
peněz na uspokojení sta procent
potřeb. Taková je realita a nelze to
nikomu vyčítat. Jde o vytvoření co
největší možné dostupnosti. Zdra-
votní pojišťovny rozvíjejí preventivní
programy, které jsou mnohdy i on-
-line. Legislativa začíná projednávat,
že ne všechny úkony musí posky-
tovat psychoterapeut nebo klinický
psycholog, jejichž výcvik je náročný.
Třeba relaxaci nebo procvičování
kognitivních funkcí by mohla posky-
tovat dobře proškolená sestra. To by
zvýšilo dostupnost takové péče.
Kdy jít za psychologem akdy za
psychiatrem? Jaký je vlastně
rozdíl?
V souvislosti s prodlužováním délky
života se dá říct, že prostě mnohem
víc lidí se svojí demence stihne
dožít. Systém na to ale zatím není
připravený. Byť se drobné změny
dějí, celkově zdravotní a sociální síť
s dostatečným předstihem zatím není
nastavována.