Strana 62
SERVIS / PARASPORT
Text: TEREZA BRYCHOVÁ
Foto: ARCHIV ELIŠKY KREJČÍ
Jako zdravotní sestra pomáhala ostatním,
během koronavirové pandemie se ale
její život otočil. Eliška Krejčí prodělala
onemocnění covid-19 hned dvakrát, po-
každé ji nemoc zasáhla velmi silně. Tak
moc, že k pohybu nyní musí využívat
vozík. Všechny strasti ji ale přivedly ke
sportovní střelbě, ve které se jí podařilo
prostřílet se až do reprezentace.
Eliška po prvním nakažení utrpěla
sluchovou ztrátu a má problém s poro-
zuměním řeči, zároveň prodělala zánět
srdečního svalu neboli myokarditidu.
Když chytila covid-19 podruhé, začala
se jí zhoršovat mobilita. „Musela jsem
začít využívat vozík. Už jsem nebyla
schopná o berlích ujít více než sto
padesát metrů. Ani se tomu nedalo říkat
chůze, tak jsem byla donucená si sed-
nout,“ vypráví.
Prognóza jejího uzdravení je zatím
nejistá. „Nikdo pořádně neví, jestli
ještě exis tuje možnost, že se uzdravím
a že budu znovu chodit. K tomu se mi
odmítají doktoři vyjádřit. Je to takový
jeden velký otazník. Ale naděje umírá
poslední,“ říká. Velkou motivací se znovu
postavit na nohy jsou pro Elišku milova-
né hory. „Miluju chození po horách. Chci
si znovu užívat krásné výhledy a pokořit
i nějaké svoje limity. S přítelem máme
psy, se kterými jsme plánovali přejít Bes-
kydy, ale covid nám naše plány zhatil.“
SPORT JAKO DRUHÁ RODINA
Eliška se už osmým rokem věnuje
crossfitu a trénovat ho nepřestala, ani když
skončila na vozíku. „Je to dost komplexní
sport, kde najdete úplně všechno. Od
atletiky přes gymnastiku až ke vzpírání.
A jde upravit na jakýkoliv handicap či zra-
nění.“ Sama má licenci na trenéra pro lidi
s postižením, těhotné, děti a seniory. „Vě-
děla jsem, že vozík není konec,“ usmívá
se. „Komunitu lidí, která kolem crossfitu je,
beru už jako druhou rodinu a jsem ráda, že
jsem se jí nemusela vzdát.“
Na psychiku Elišce hodně pomáhá
právě sport. „Jednoho krásného dne mě
v obchodě potkal Láďa Marčan a zlanařil
mě ke střelbě. Vyzkoušela jsem si ji
a zjistila jsem, že je to neuvěřitelný relax.
V kombinaci se silovým crossfitem je to
ideál. Střelba je hodně o vypnutí myšle-
nek a soustředění. Dost mi pomáhá se se
vším nějak vypořádat,“ vysvětluje.
„Jsem ale šíleně soutěživý typ. Takže
jen relax to není. Mám tendence se
porovnávat i s kluky. Cíle se snažím klást
reálné, ale určitě bych se ráda podívala
i na paralympiádu. Ale to ještě musím
hodně zamakat,“ pokračuje. Crossfit
a střelba Elišce ale nestačí, ráda vyzkou-
šela ještě veslování. „Před tím vším jsem
byla kajakářka. Ráda by jsem sjížděla
divokou vodu. Sice ne závodně, ale jen
tak sama pro sebe. Vodu mám ráda, tak
bych to ráda zkusila,“ plánuje.
Covid ji posadil na vozík,
teď chce Eliška Krejčí střílet na paralympiádě