Strana 31
31
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
I když jejich styl nepotřebuje dobo-
vou expresi Karla Kryla, je tu dost
podobností: Velmi zralý projev au-
tora hudby a textaře v jedné osobě,
frontmana Marka Kuty. Písničky re-
flektují společnost – emoce i situa-
ce v ní. Kluci zkoušejí u sebe doma
v rodinné vilce nejmíň dvakrát týd-
ně. A dohromady jim to senzačně
šlape…
Jak kapela Zhecu vznikla?
Marek Kuta: Všechno vzniklo
z hecu, název nám připadal zcela na
místě – před třemi lety. Z hecu, tj.
pro potěšení, pro srandu. Úplné za-
čátky souvisejí s mými texty, které
jsem asi v patnácti ukázal svému
učiteli z divadelního kroužku a pís-
ničkáři Aleši Povolnému. Na jednom
jeho koncertě v Praze jsme některé
mé písničky zahráli a měly veliký
ohlas. Vystupoval jsem s ním tedy
dál. Náhoda mě přivedla ke kytaře –
s kamarádem jsme natočili úspěšný
soutěžní videoklip a dostali za něj
peníze. Koupil jsem si kytaru. Poz-
ději jsem se seznámil s kytaristou
Martinem Homolou a další rok jsme
fungovali s mým bratrem Ondřejem
jako trio.
Folk s kapkou bigbítu
NEVÍM, CO JIM PO
POSLECHU JEJICH
PRVNÍHO CÉDÉČKA ŘEKL
MICHAL HORÁČEK, TO TAJÍ.
SDĚLENÍ PROFESIONÁLA
JE ZCELA PRIVÁTNÍ,
ŘÍKAJÍ. ČTYŘI MLADÍ
MUŽI HRAJÍ TŘI ROKY
FOLK SKAPKOU BIGBÍTU
– APOSLEDNÍ LÉTA SE
ZAČÍNÁ OJEJICH KAPELE
ZHECU VÍC VĚDĚT.
Ondřej Kuta: Já se k hraní dostal asi
ve dvanácti – na jednom rockovém
koncertu jsem slyšel bravurně hrát
konzervatoristu Tomáše Stloukala.
Prvotní spouštěcí moment… Pak jsem
za Tomášem zašel s prosbou, aby mě
naučil hrát. On ještě nikdy neučil ni-
koho s tělesným postižením (pozn.
autorky – dvojčata Marek a Ondřej
Kutovi mají jednu z lehčích forem
postižení dolních končetin). Neměl
už místo v rozvrhu, a tak jsem se do-
stal k Janu Podzimkovi a už po roce
jsem vystupoval s jednou kapelou. Se
svým omezením jsem sice počítal, ale
byl jsem (a jsem) pevně odhodlaný se
dál profilovat a rozvíjet jako bubeník.
Marek Kuta: V jistém bodě jsem si
pomyslel: co tak mít vlastní skupinu
muzikantů? Člověk si jede na vlastní
pěst a je naprosto nezávislý. Bicí jsem
měl doma, na dosah. Písničky s jed-
nou kytarou zaváněly suchým fol-
kem, ale postupně se přidávaly další
nástroje. Před natáčením cédéčka Na
gumičku nos jsme do písniček na-
aranžovali ještě elektrickou kytaru
a baskytaru. Vloni přišel do kapely
František Kudláček, nový baskyta-
rista. Na první zkoušce všechny pís-
ničky uměl. Prostě profesionál.
Na webu jsem se dočetla, že jste
vloni pokřtili své autorské cédéčko.
Cesta kněmu byla ale dlouhá, ne?
Marek Kuta: V roce 2014 jsme se přihlásili na praž-
skou Portu – ještě jako trio. V pražském kole jsme
získali Cenu diváků. Porty jsme se zúčastnili také
v březnu 2015. V pražském finále nás členové po-
roty poslali rovnou do celostátní soutěže. V Praze
jsme získali čtyři hlavní ceny: Cenu interpretační,
diváků a dvě ceny za nejlepší autorský počin. Pře-
devším získané autorské ceny jsou důkazem toho,
že to, co děláme, má smysl. Zásadní práce, která nás
nejvíc posunula, bylo samo natáčení prvního cédéč-
ka. Autorem všech písní jsem já. Cédéčko vyšlo
koncem roku 2015 a mělo senzační křest ve vy-
prodané Malostranské besedě…
Kudy dál?
Marek Kuta: Chceme se prosadit, ale to chtějí všech-
ny kapely startující na české populární scéně. Nám
čtyřem je teprve kolem dvaceti, a tudíž máme ješ-
tě všechno před sebou. A jakékoliv handicapy jdou
stranou. Ve zkušebně se scházíme jako kamarádi,
kteří se sem chodí vyblbnout a pobavit. Za tím je
ale i odpovědná tvůrčí práce. Dál hrajeme jen tak
z hecu, pro potěšení své i publika.
Obsazení kapely Z hecu
Marek Kuta: texty písní, hudba, doprovodná kytara, zpěv
(student, Vyšší odborná škola herecká, Praha)
Martin Homola: sólová kytara, zpěv (student, Pražská
konzervatoř, Praha)
František Kudláček: baskytara (student, Pražská
konzervatoř, Praha)
Ondřej Kuta: bicí nástroje, cajon (středoškolský student,
obor Sociální činnost, Jedličkův ústav a školy, Praha)
Čtveřice Z hecu.
Za frontmanem
Markem Kutou
zleva jeho
bratr Ondřej,
Martin Homola
a František
Kudláček