Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

MANŽELSKÝ PÁR

Klára a Roman Folvarští bydlí už 22 let

na Černém Mostě v paneláku plném

bezbariérových bytů. Klára chodí pře-

vážně o berlích, Roman se pohybu-

je hlavně na vozíku. „Řekla bych, že

pozitiva tady převažují, přece jen ale

jde o sociální bydlení, a tudíž je zde

trochu větší koncentrace problémů

na jednom místě. Po prvním vstupu

do domu na mě padla úzkost, ale byt

se nám líbil a nakonec jsme tu spoko-

jeni. Máme hezký výhled a blízko do

přírody,“ hodnotí situaci Klára, Roman

dodává: „Koncentraci lidí s postižením

jsme neřešili. Po předchozích anabá-

zích jsme byli rádi, že máme vyhovují-

cí společné bydlení, i když tu zpočátku

v okolí nebyla občanská vybavenost

a za ta léta jsme také museli do bytu

dost investovat. Já se sem nejvíc těšil

na dostupnost služeb, které jsou přímo

v domě, takže nemusím třeba kvůli lé-

kaři nikam cestovat.“

Folvarští si z bytu 2 + k. k. udělali

útulné místo, kam atmosféra nevlíd-

ných panelákových chodeb nedoléhá.

„Upravili jsme si to tu podle svých

představ a počítáme s tím, že tu bude-

me navždy, přestože dispozičně tento

byt není pro dva vozíčkáře ideální. Je

to velký dům, takže dost anonymní,

a pochopitelně ne každý nájemník

vám sedne. Setkali jsme se tu i s po-

mluvami a závistí. To existuje asi všu-

de. Když za sebou ale zavřete dveře,

nemusíte tyhle lidi řešit,“ říká Roman.

„Někteří lidé se tu mezi sebou hodně

kamarádí. My jsme tady takové vazby

až na pár výjimek nenašli. Paradox-

ně jsme některé sousedy poznali víc

až při náhodném společném pobytu

v lázních. Komunitní život tu celkově

nefunguje,“ popisuje Klára. A Roman

ještě dodává: „V posledních letech se

tu bohužel také zhoršila čistota. Pro

řadu lidí je hlavním společníkem pes.

Nic proti tomu, ale mnozí majitelé

po něm neumějí uklidit. Také se tu

vytvořila skupinka nájemníků, kteří

pokuřují a popíjejí venku, což celko-

vému dojmu moc nepřidá.“

VGARSONCE SPŘÍTELEM

Iva Zemková (32) se pohybuje na

elektrickém vozíku a žije se svým

přítelem bez postižení v 1 + k. k.

ve Stodůlkách. Jejich bezbariérový

byt se nachází v přízemí a je jediný

v dvoupatrovém družstevním domě.

Přistěhovala se sem před devíti lety

z nedalekého domu, který byl plný

lidí s postižením.

„Bydlela jsem tam v podnájmu

a jsem ráda, že jsem teď tady. Už tu

nemusím potkávat lidi, kteří nemají

nic lepšího na práci než před domem

drbat o sousedech, sociálních dáv-

kách nebo asistentech. Tam jsem si

připadala jako na internátě speciální

školy. Je pravda, že po přestěhování

jsem chvíli cítila absenci asistenčních

služeb, brzy jsem se ale naučila za-

jistit si potřebné služby sama a dnes

jsem naprosto spokojená. Je to i díky

mému příteli, který zastane část prá-

ce asistentů,“ vypráví Iva, která vět-

šinu času tráví doma, protože odtud

také pracuje.

Nestěžuje si ani na dostupnost slu-

žeb nebo městské hromadné dopravy.

Díky elektrickému vozíku to nemá

nikam daleko. Obyvatele s postižením

z ostatních domů prý zná jen od vidě-

ní. „Chci žít i v rámci většinové společ-

nosti. Přátele mám tak zhruba vyváže-

ně v obou skupinách,“ popisuje Iva.

a zpravidla i jeho okolí počítá s potře-

bami handicapovaných lidí – včetně

hromadné dopravy a obchodů. Vět-

ší počet potenciálních klientů také

umožňuje přímo v domě provozovat

specializované služby, například asi-

stenci nebo rehabilitaci. Ani představa

ponurého ghetta, jak může nejeden

pozorovatel domy zvláštního určení

vnímat, nemusí být vždy pravdivá.

Názory i zkušenosti obyvatel s po-

stižením, ať už bydlí v bezbariérovém

bytě v běžné zástavbě nebo v domě

zvláštního určení, se různí – a ukazu-

jí, jak už to bývá, že pravda je někde

uprostřed.

Převažují byty vběžné zástavbě

Jihlava

 bezbariérových bytů zvláštního určení,

( vběžných domech, zbytek domy zvláštního určení)

Karlovy Vary

 bezbariérových bytů ( vběžných domech,

 vdomě spečovatelskou službou)

Plzeň

 bezbariérových bytů ( vběžných domech,

zbytek vdomě zvláštního určení)

Ústí nad Labem

 bezbariérových bytů vjednom běžném obytném

komplexu scelkem  byty.

Po prvním vstupu do domu na mě

padla úzkost, ale byt se nám líbil

a nakonec jsme tu spokojeni. Máme

hezký výhled a blízko do přírody.

Podle manželů Folvarských

pozitiva speciálního domu převažují,

i když vnímají i nevýhody.