Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

REFLEKTOR

U společného bydlení většího

počtu lidí s postižením vidí riziko

uzavřenosti. Preferovala by, kdyby

převažoval integrovaný model byd-

lení. „Nedávno jsem byla na návštěvě

u kamarádky, která bydlí ve speciál-

ním domě. Jen cestou k ní jsem po-

tkala asi 15 známých na vozíku. To

přece není normální! Já jsem se při-

stěhovala do velkého města, abych

nebyla všem na očích. Vždyť já se

necítím dobře, už když jsme v jed-

né samoobsluze dva vozíčkáři. Mám

pocit, že si lidé kolem myslí, že jsme

nějaký organizovaný zájezd,“ shrnuje

Iva Zemková.

zkušenosti s přístupem správcovské

firmy, která vždy všechno opraví.“

Vedle otázek praktického živo-

ta shledává řadu pozitiv i v existenci

komunity lidí s postižením. „Když žije

v běžném domě jeden vozíčkář, nahlí-

ží se na něj jako na chudáka, i když si

okolí časem zvykne. Když máte dítě na

vozíku, lidé vás litují a staví vás téměř

do role světice. Když se ukázalo, že Ro-

zárka nebude chodit, zažila jsem šok,

ze kterého jsem se delší čas probírala.

A přístup zdravého okolí ke mně mi to

jen ztěžoval. Tady je ale v podobné si-

tuaci řada matek, nikdo se tu nad mým

MAMINKA SDCEROU

Ester Balcarová má třináctiletou

dceru na vozíku. Společně obýva-

jí bezbariérový byt v Kunraticích.

Adresu v Hornomlýnské ulici sdílejí

s desítkami dalších lidí s postižením.

„Přistěhovaly jsme se z domu bez

výtahu a Kunratice jsem si cíleně vy-

hlídla kvůli blízkosti lesa, čerstvému

vzduchu a i samo okolní sídliště je

hezké,“ začíná Ester výčtem kladů.

A rovnou pokračuje: „Vše v okolí je

bezbariérové – od chodníků přes

MHD až po obchody a hospody.

Dalším plus je fungující svoz dětí do

Jedličkova ústavu. Navíc mám skvělé

Převažují byty

ve speciálních

domech

Brno

 bezbariérových bytů,

 vdomech zvláštního určení,

 vdomech spečovatelskou

službou a vběžných domech

České Budějovice

 bezbariérových bytů, ztoho

 vdomě pro osoby spostižením,

 vdomech spečovatelskou

službou a vběžných domech

Hradec Králové

 bezbariérových bytů, ztoho

 vdomech zvláštního určení,

 vběžných domech.

Liberec

 bezbariérových bytů

( vdomech zvláštního určení,

 vběžných domech)

Ostrava

 bezbariérových bytů

( vdomě spečovatelskou

službou,  vdomě zvláštního

určení a vběžných domech)

Pardubice

 bezbariérových bytů

( vdomech zvláštního určení,

 vběžných domech)

Zlín

 bezbariérových bytů,

( vdomech pro seniory

aosoby spostižením,  vběžných

domech)

Olomouc

 bezbariérových bytů, ztoho

 pohromadě vněkolika

vchodech jinak běžného domu,

 vdomech spečovatelskou

službou a vběžné bytové

zástavbě.

Iva Zemková

je s bydlením

mimo komunitu lidí

s postižením

velmi spokojená.