Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

2929

KULTURA

Zrání Šárky Radové

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Foto: JAN ŠILPOCH

KERAMIKA BEZ KRUHU

Kdo vlastně založil radovskou umě-

leckou tradici? Šárčin pradědeček,

učitel výtvarné výchovy Petr Rada,

sám maloval. A za dědečkem Vlas-

timilem chodila jako malá na AVU,

kde učil. Prosadil se především jako

krajinář, ilustroval Jiráskovy, Gogo-

lovy i Žákovy knížky. Její talentovaní

rodiče, Jindřiška a Pravoslav Radovi,

zanechali čitelné stopy v naší vý-

tvarné kultuře od 60. let. Dlouholetí

partneři byli silné osobnosti, každý si

ve výrazu držel vlastní kurs. „U mat-

ky převažovaly krajinné a přírodní

náměty, u otce, rozeného ﬁguralisty,

dominuje zase humorný nadhled.

Každý si u nás dělal to své,“ komen-

tuje už čtvrtá pokračovatelka rodu

vzájemnou atmosféru.

Brzy inklinovala k umělecké drá-

ze, a nejen kvůli denním návštěvám

v ateliéru rodičů. Ještě na gymnáziu

existovala i jiná dost vysoká kar-

ta: stát se scenáristkou, režisérkou.

Jako by už chtěla deﬁnovat svou

touhu vyjádřit různorodé mezilidské

vztahy. Po maturitě se rozhodla pro

VŠUP, sochařinu. „Modelovala jsem

si, kreslila, napoprvé bych se ale na

tenhle obor jistě nedostala. Nemě-

la jsem šanci rychle dohnat léta na

střední výtvarné škole.“ A rodiče?

„Nadšení by projevili, kdybych šla

studovat něco jiného. Ale zrodila

jsem se pro stejnou věc jako oni, za-

sáhlo mě to. Oba mi zdůrazňovali, jak

jsou sochařství i keramika fyzicky

namáhavé, náročné na čas. V tom hle

ohledu jsem věděla, do čeho jdu. Být

sochařkou je krásná práce, ale člo-

věk musí mít křídla múzy, na rukou

mozoly a železný zadek.“

Šárka Radová absolvovala obor

keramika na Vysoké škole umělec-

ko-průmyslové pod vedením prof.

BRZY PO ZAČÁTKU ROKU ZAHÁJILA

SVÉ MAMINCE, KERAMIČCE JINDŘIŠCE

RADOVÉ, DALŠÍ VÝSTAVU K JEJÍMU

JUBILEU – DEVADESÁTINÁM. MÁ

PŘÍZNAČNÝ NÁZEV: ŽIVOT S KERAMIKOU.

TOTÉŽ BY SE DALO ŘÍCI I O CESTĚ, KTEROU

SI VYBRALA ŠÁRKA RADOVÁ.

Můžeš