Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

osudem nepozastavuje. Díky tomu si

tu paradoxně připadám mnohem nor-

málněji. Žijí tu lidé, kteří o životě něco

vědí, a přestože to někteří třeba tro-

chu nezvládají nebo jsou podivní, mají

v sobě určitou zralost, o níž ostatní ne-

mají tušení,“ vyznává se Ester.

Do místní komunity se podle svých

slov moc nezapojuje. „Neznám pří-

běhy ostatních lidí a už vůbec ne ně-

jaké drby. Je to tím, že mám co dělat

a nečinně tu nesedím. Je však pravda,

že moji starší dceru bez postižení to

tu deprimovalo, a jakmile mohla, od-

stěhovala se. Určitý mikrosvět si ale

vytvoří třeba i zapadlá vesnice, nejen

dům plný postižených lidí. Třeba se

dějí špatné věci, jsou tam ale i úžasní

lidé. Já vlastně vždycky chtěla bydlet

na vesnici, ale teď jsem kvůli Rozár-

ce ráda, že jsem zakotvila na asfaltu,“

uzavírá smířeně Ester.

SKAMARÁDEM AASISTENTEM

Vozíčkář Jiří Holzmann (28) je zcela

odkázaný na pomoc druhých. Přesto

však žije aktivním životem a samo-

statné bydlení je pro něj hodně dů-

ležité. V Praze-Uhříněvsi již pátým

rokem obývá bezbariérový městský

byt, který je součástí běžné menší

bytovky. Tu z jedné strany obklopu-

je velmi frekventovaná silnice, ale

z druhé strany lesopark s oborou.

Pro samostatné bydlení se rozhodl

proto, že ho instituční péče svazova-

la pravidly. „V roce 2007 jsem podal

na magistrátu žádost o byt speciální-

ho určení a v roce 2011 jsem se stě-

hoval do vlastního. Řešil jsem samo-

zřejmě problém, jak pokrýt náklady

za bydlení a celodenní péči. Společně

s kamarádem Petrem Burdou, který

má stejné potřeby, jsme tedy začali

spolubydlet v bytě 3 + 1 se studen-

tem, který nám za malé kapesné

a bydlení zdarma pomáhal s běžnou

Maminka

s dcerou na vozíku,

Ester Balcarová,

si ve speciálním

domě připadá

normálnější.

Jiří Holzmann

odhaduje, že běžné

sousedské vztahy

jsou si podobné

ať tam či onde.

Neznám příběhy ostatních lidí

a už vůbec ne nějaké drby. Je to tím,

že mám co dělat a nečinně tu nesedím.

Je však pravda, že moji starší dceru

bez postižení to tu deprimovalo,

a jakmile mohla, odstěhovala se.