Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

ŽIVOT

dlouho nechával stranou otázku,

co bude dál… „Byl jsem hlavně ko-

nečně doma! Denně jsem docházel

na Albertov, kde jsem cvičil hyb-

nost, a také jsem chodil na logo-

pedii a ergoterapii. A cvičil paměť.

Kvůli mé neorientaci mě musela

doprovázet především manželka

nebo starší dcera, někdy i kolego-

vé z práce. Můj zaměstnavatel se

ke mně zachoval na dnešní dobu

velmi osvíceně: dohodli jsme se

na rozvázání pracovního pomě-

ru dohodou a ﬁrma Mondelez In-

ternational mi věnovala ﬁnanční

prostředky, které mě zabezpečily.“

Ekonomicky se tak naštěstí vše ko-

lem rodiny udržovalo v normálním

chodu.

NAVIGACE PRO PŘÍPAD NOUZE

Jirkova rehabilitace byla velmi

dlouhá trasa, hodně intenzivní dny

a hodiny; kromě Albertova dochá-

zel ještě do ErgoAktivu. Dneska už

cestuje sám, ale někdy se stává, že

potřebuje pomoc. Pak pomáhají lidé

i aparát s GPS. Jirka pořád pociťu-

je těžkopádnost v řeči a zhoršenou

orientaci. Po čase se chtěl zapojit do

„procesu“, proto pracuje v kavárně.

ANO!

SPORTUJEME

SPOLUPRACUJEME

CESTUJEME

CVIČÍME

BAVÍME SE

PRACUJEME

STŘEDNÍ ŠKOLA?

Myslíme si, že některé věci je prostě lepší zažít se spolužáky

než s rodiči nebo s asistentem!

ANO!

KDYŽ STUDIUM BEZ BARIÉR,

TAK V JEDLI!

WWW.JUS.CZ

Plakat_skoly.indd 1 9/18/13 9:21 AM

Od přípravy nápojů, přes obslu-

hu na pokladně. Ale především má

možnost komunikace. Sám vypočí-

tává: „Osobně mi každá směna při-

náší plusové posuny v toku mé řeči.

Nepohybuju se jen mezi domovem

a svou směnou. Fyzicky jsem na

tom slušně, chodívám s přáteli cvi-

čit a běhat. Momentálně mě nejvíc

limituje orientace, a to v prostoru

i v čase. Ale naučil jsem se už svou

situaci respektovat…“

Jirka Holub skutečně nepůsobí

jako pasivní stěžovatel, hovoří ote-

vřeně, bez jakékoliv nostalgie, do-

konce s humorem a nadhledem.

Rozloučíme se, a pak jen koutkem

oka zahlédnu, jak se rychle zapojil

do práce, do obsluhy, ve velké mod-

ré zástěře. Jeho story má přece jen

happy end. Dostal se z obtížné si-

tuace a míří zhruba do míst, kde už

jednou byl.



Práci vlastně

Jirka mixuje

s rehabilitací.

Při obsluze musí

být nejen příjemný,

ale každé slovo se

snaží vyslovovat

na jedničku.

Můžeš