Strana 9
Rodina
Fungující rodina je veliký dar.
Nejlépe se její funkčnost pozná
v nějaké krizové situaci. Rodina je
tak silná, jak silný je její nejslabší
článek.
Krizové situace zažívají všechny
rodiny mých pacientů, a ne všichni
moji pacienti mají fungující rodinu,
o kterou se mohou opřít. Nejhorší
varianta je, když rodina existuje,
ale nechce si komplikovat život
postižením svého člena. Nemusíme
hovořit jenom o situacích, které
souvisejí se zdravím (nevyléčitelná
onemocnění, onemocnění, která
vedou k invaliditě, narození
dítěte s chorobou či pohybovou
disabilitou, chronická choroba,
kvůli níž člověk musí změnit
životní styl…), patří sem
situace související se změnou,
či dokonce ztrátou práce či
profese, odchod dětí od rodičů
do samostatného života, stárnutí
a řada jiných, které není možné
všechny vyjmenovat.
V rodině mohu otevřeně říci
svůj názor, ale také projevit
slabost, strach, mohu dokonce
i plakat, uvolnit své vnitřní napětí
a dovolit ostatním, aby se ke
mně přiblížili a sdíleli se mnou
mé pocity. Přibližují se proto,
aby mi pomohli, nikoliv aby moji
slabou chvíli později zneužili.
Sdílení života v rodině je krásné,
velice motivující a inspirující. Ale
není to samozřejmé a všichni její
členové by na tom měli pracovat.
V každodenních drobnostech
a maličkostech. A to i v situaci,
kdy mi některý člen vlastní rodiny
jde na nervy a nejraději bych ho
neviděla. Jsem bohatá tím, že
rodinu mám, i když mě někdy
někdo rozčiluje. A je pak na mně,
abych nereagovala zlobou. Važme
si svých rodin a těšme se z toho, že
je máme!
Autorka je lékařka,
členka rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ
9
s dcerou? Děti s touto diagnózou se
obyčejně nedožívají vysokého věku
– a k čemu mi pak budou peníze?
Firma mi vyhověla, a dokonce jsem
slyšel – až to bude možné, rádi tě
vezmeme zpět.
Tak tomu bylo i ve chvíli, kdy moje
žena opravdu vážně onemocněla. Jak
se rozhodnete, když jste celé dny od
rodiny, které sice dáváte dobrý stan-
dard, ale to nejcennější – svůj čas
– věnujete byznysu? Znám případy,
kdy s těžce postiženými dětmi žijí
matky-samoživitelky. A vím, že jejich
vztah se často rozpadl jen proto, že se
s partnerem nedokázaly domluvit. To
bych si připadal jako opravdový sla-
boch. Od čtrnácti let jsem vyrůstal
jako sirotek a spousta dalších událostí
mě naučila, že přes všechny nepří-
jemnosti je rodina krásný vynález.
My chlapi se umíme litovat, ale na-
konec přece musíme zatnout zuby
a jít do toho. A víte, že ty tři roky
s Aničkou nebyly vlastně ani těžké?
Mám mnoho zážitků, které bych bez
ní nikdy neměl…“
VČR se doba trvání průměrného manželství
protahuje. V roce 2013 soudy rozvedly 4410
párů, které spolu žily více než čtvrt století.
Po deseti letech společného života to bylo
3543 rozvodů. Míra rozvodovosti zůstává
vysoká – kolem 50 %. Dvě třetiny návrhů
na rozvod podají ženy. Pětina lidí, kteří se
rozvádějí, tento krok nepodniká poprvé. Stále
platí, že s manželstvím mnozí zacházejí
jako se spotřebním předmětem – když něco
nefunguje, tak se to vyhodí. Bez hlubší úvahy,
zda to lze spravit nebo opravdu ne.
Zdroj: ČTK
Schopný a úspěšný inženýr se
vrací ke svému zaměstnavateli.
Mnoho peněz mu uteklo, ale je bo-
hatší. Nikde by si nekoupil novou
sebedůvěru, novou jistotu pro celou
rodinu, novou úspěšnou zkoušku
životem. Ani sebeproslulejší kouč
by mu neuměl poradit, jak se třemi
dětmi a prací dost daleko od domo-
va upevnit v tomto poněkud cynic-
kém světě malé a krásné společen-
ství, jemuž se říká rodina. Červená
knihovna? Ne. Příběh vzdělaných
a odpovědných lidí, kteří se umějí
smát a některé hodnoty jsou pro ně
nedotknutelné.
CO JE DNES ÚSPĚCH?
Pan Radomil byl manažerem mezi-
národní firmy. Makro zná každý, ale
téměř nikdo neví, že úspěšná kari-
éra ředitele jeho dvou závodů a pak
odborníka na pražském ústředí na-
jednou zůstane stát, když… Nikdy
jsem nezažil takové vyprávění, a tak
ho nebudu přerušovat otázkami.
Čtěte: „Hodně času jsem musel být
v Praze. Jenomže když se vpodve-
čer vrátíte do kanceláře a rozho-
dujete se, jestli si máte přečíst ještě
nějakou analýzu, ale nemůžete se
zbavit myšlenek na rodinu a těžké
každodenní manželčiny povinnosti
s Aničkou, najednou se vám honí
hlavou – sice mohu zaplatit asis-
tenci, na to vydělávám dost, ale di-
agnóza dcery nevylučuje, že může
zemřít. A já? Mám vydělávat pení-
ze, aby s ní – třeba v poslední chvíli
– byl někdo cizí, nebo velmi dobrý
plat prostě oželet a žít všechen čas
Když prší
štěstí...