Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

ŽIVOT

O base,

včasných

příchodech

a bacilu

O kapele The Tap Tap,

která kdysi vznikla na

internátě Jedličkova

ústavu aškol jako

pokus naplnit volný

čas, už dnes víme:

dvacetičlenný big

band dosáhl naprosto

profesionální úrovně,

vystupuje po celém

světě, umí zahrát

iparty zoper, jeho hit

Řiditel autobusu se

stal bořitelem hitparád

– akapelník Šimon

Ornest stále není úplně

spokojen.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

MLUVČÍ NIKDY NEMLČÍ

Jaké by to bylo špičkové těleso, kdy-

by nemělo svého mluvčího. Ladislav

Angelovič, mimochodem student Fi-

lozofické fakulty UK, vykonává tuto

dnes nenahraditelnou funkci vedle

své hlavní povinnosti – hraje na

elektronické bicí a neobyčejně ori-

ginálně a vtipně moderuje koncerty

orchestru. Takže když jsme ho na-

vštívili v rehabilitační léčebně, kde

se pokouší uzdravit nohu zlomenou

v koupelně, odmítl naše omluvy:

„Mluvčí, pokud je jen trochu živý,

nemlčí. A já mám o čem informovat

– ročně na šedesát koncertů, úspěš-

ná vystoupení v Madridu, Londýně,

Moskvě, Bruselu, Lucemburku, Var-

šavě, Jeruzalémě a naposledy na

Expu v Miláně. Dneska jsme úplně

profesionální soubor, každý dostává

honorář, ale každý také musí dodr-

žovat perfektní disciplínu, pořádně

zkoušet, chodit včas a prostě zapo-

menout, že jsme kdysi hráli jen tak

– pro vlastní zábavu. Tím nechci říci,

že z vystupování nemáme radost, ale

už jsme zkrátka profíci.“

Poslední větu už slyší i kapelník

Šimon Ornest, který přichází paci-

enta nejen potěšit novým originál-

ním svetrem v designu kapely, ale

hlavně zkontrolovat, zda dodržuje

léčebný režim, protože málo plat-

né, zkoušet se musí dál a Láďovi by

se mohlo z hlavy i něco poztrácet.

V tomto souboru platí – ať máš posti-

žení jakékoli, kvalita se připouští jen

jedna: prvotřídní. Kvůli našim vozí-

kům a diagnózám na nás lidé chodit

nebudou!

A tak mluvčí musí referovat, jak

na tom je, a kapelník by mu očividně

nejraději pobyt zkrátil. Jenomže i on

Důležitá chvíle – mistr skvělých

kytar vlevo, Jan a Šimon v nových

designových svetrech Tap Tapu

oslavují budoucí nástroj.