Strana 16
REFLEKTOR / TRIBUNA
V jednom z filmových dílů kultovních
Básníků vnímá nápadník partnerský vztah
jako graf: svatba, první dítě, auto, druhé
dítě. Klíčová otázka každého partnerského
vztahu zní, zda mít děti či ne. A kdy vlastně?
Poslední dobou jeden výzkum na
toto téma stíhá další – jedna zámořská
práce třeba analyzuje příběhy párů, které
plánovaly děti mít. Pokud se ale setkaly
s problémy při početí, většinou to vzdaly.
Bezdětnost je u nás v současnosti při
porovnání s lety prožitými v socialismu
kupodivu vyšší. A statistiky hovoří o menší
nakloněnosti většiny dnešních mladých
lidí k rodičovství vůbec. K rozhodnutí
páru vedou i okolnosti, které se samotnou
reprodukcí nesouvisejí: třeba problémy s ži-
votním prostředím nebo znepokojení nad
situací ve světě. Co se ovšem významně
mění v poslední stovce let, je vyšší toleran-
ce k bezdětným ženám.
Už 40 let se jednotlivci i páry sdružují po
celém světě v no-kidding klubech – péči
o děti nevidí jako středobod života (také
u nás existuje facebookový klub pro dob-
rovolně bezdětné). Zajímavý je poznatek,
že lidé bez dětí nemají ve stáří o nic větší
sklony k depresím a osamělosti než rodiče.
Bezdětnost mívá souvislosti s množstvím
zdravotních problémů: jak se mají třeba
rozhodnout jedinci s handicapem? Zvlášť
pokud se výsledné testy zastaví na ne-
rozhodném výsledku. Jak vyřešit období
stresu z vlastní plodnosti?
Dlouhá léta jsou v centru pozornosti
také debaty, zda je rodičovství ve vyšším
věku odpovědné a etické. Jednotlivci i státy
jsou stále v dané problematice nejednotní.
Zajímavý aspekt řešili nedávno vědci ze
dvou českých univerzit. Výsledky výzkumu
(s názvem How old is too old?) se týkaly
nejen možností umělého oplodnění starších
rodičů – ovšem badatelé se neptali jen do-
spělých, ale i samotných dětí... Na to, kolik
roků by měli mít ideální táta a máma. Tým
získal odpověď od 1500 dětí a mladých
lidí ve věku od jedenácti do pětadvaceti let.
Většinou si přejí, aby rodiče byli věkem co
nejblíže jejich věku! Ale jak vypadají data
při srovnání věku dnešních rodiček? Nejvíc
respondentů považuje za ideální věk matky
při prvním porodu 20 až 24 let, u otců mezi
25 až 29 lety. V současnosti se tedy rodí
děti rodičům nejméně o šest let starším, než
by si samy přály.
Na jakém místě by se ve svobodné volbě
páru názor jejich – zatím jen potenciálních
– potomků asi ocitl? A dají se vůbec defi-
novat okolnosti, které v sobě nesou jistotu
šťastného rodičovství?
Postoje k uprchlické vlně nám vytvořily
dvě nové skupinky – „sluníčka“ a „xenofo-
by“. Neříkám, že nechápu obavy z masové
imigrace. Bez systematického řešení
skutečně představuje závažný problém.
Rozumím i strachu ze střetu hodnotových
systémů odlišných kultur. Zarážející však
je, jaká hysterie a nízké pudy vyhřezly
u řady spoluobčanů na povrch.
Bohužel mezi ně patří i někteří lidé
s postižením. Tedy lidé, kteří jsou často
závislí na pomoci druhých. Ukázalo se, že
slova jako pochopení a solidarita umějí
skloňovat jenom směrem ke svojí osobě.
Jako by si neuvědomovali, že dnes jsou
ti špatní muslimové z Blízkého východu,
zítra to mohou být oni.
Když jsem na sociální síti viděl nená-
vistné příspěvky některých lidí, poprvé
v životě jsem smazal určité „přátele“.
Jestliže se někdo zaštiťuje ochranou
evropských hodnot, a pak je schopen přát
krutou smrt jiné lidské bytosti, nechápu,
kde se v něm bere pocit civilizační nad-
řazenosti. To chceme bránit? Nevolám po
toleranci bez pravidel, ale po empatii, která
k evropským hodnotám patří.
Naštěstí jsem se mezi lidmi s postiže-
ním setkal i s velkými projevy lidskosti.
Znám dívku na vozíku, která neváhala
v noci jako dobrovolnice pomáhat na
pražském Hlavním nádraží projíždějícím
migrantům. I díky ní jsem zatím stále
optimista. Věřím, že nenastal soumrak
západních civilizačních hodnot. Ten by
mohl snad přijít ne kvůli uprchlíkům
samotným, nýbrž skrze extremistickou
politickou radikalizaci.
Na závěr uvedu příběh jedné rodiny
z Blízkého východu. Obletěl doslova celý
svět. Mladá žena čekala nemanželské
dítě, přesto se našel muž, který ji pojal
za manželku. Jejich zemi už před časem
obsadil cizí stát a okupační správa při-
měla obyvatele k přesunům z místa na
místo. Během náročného putování musela
žena porodit ve velmi nehygienických
podmínkách.
Nedosti na tom, vzápětí dorazila zpráva
o chystané genocidě, kterou vyvolal vládce
tolerovaný okupační správou. Jediným
řešením byl útěk do sousedního Egypta.
I když se rodina po čase vrátila, její osud
byl neradostný. Jejich syn byl z popudu
čelných představitelů církve mučen
a popraven. Matka byla popravě vlastního
dítěte přítomna.
Že jste tenhle příběh v médiích nezachy-
tili? Najdete ho v Bibli. Jeden takový z Blíz-
kého východu je totiž původcem křesťan-
ských hodnot, o které se teď někteří tak
bojí. Vzpomenou si ale tito obránci, jaké ty
hodnoty vlastně jsou?
O názorech potomků na dospěláky
Peklo jsou ti druzí
MICHAELA ZINDELOVÁ
komentuje proměňující
se věk rodičů
a jejich dětí
RADEK MUSÍLEK
glosuje paradoxní přístup
k uprchlické krizi