Strana 17
17
REFLEKTOR / ZÁPISNÍK
Šestého října udělil izraelský ministr
zdravotnictví dobrovolnické organizaci
United Hatzalah statut oficiální záchranné
služby. Pro všechny dobrovolné záchranáře
to byla po dlouhých měsících přísných
prověrek ta nejlepší odměna – alespoň na
pár minut, než museli pospíchat za dalším
potřebným. Největší zadostiučinění to však
bylo pro Eliho Beera, zakladatele, který
před čtyřiadvaceti lety začal psát takřka
neuvěřitelnou historii.
V patnácti letech absolvoval Eli Beer kurz
první pomoci a nastoupil jako dobrovolník
u jeruzalémské záchranky. Dva roky, kdy za
zvuku houkaček křižoval ulice města, si všímal
smutného faktu – prakticky nikdy nedojeli na
místo úplně včas. Jak Eli vypráví v zajímavé
přednášce z cyklu medicínských vystoupení
TED Med, poslední kapkou byla jednoho dne
zbytečná smrt sedmiletého chlapce. Sanitka
se k němu v provozu nedostala včas, a doktor,
který bydlel jen jeden blok daleko, neměl
o vznikající tragédii ani tušení, dokud neuslyšel
houkající záchranku.
Zrodil se nápad. Spolu s patnácti
kamarády, také vyškolenými záchranáři,
založil Eli první skupinku nadšenců –
dobrovolníků. I bez podpory autorit si
koupili rádiový skener, zařízení schopné
monitorovat komunikaci na záchranářské
frekvenci. Hned další den po drátě vyslyšel
volání o pomoc staršího muže, jen jeden
blok daleko. Běžel na místo, pomohl, jak
uměl, a když po patnácti minutách dorazila
sanitka, předal jí živého pacienta, který by
byl jinak bezesporu vykrvácel. Dva dny
nato jej navštívil v nemocnici a dočkal se
zasloužené pochvaly – a potvrzení, že jeho
nápad není marný.
Dnes má United Hatzalah (hatzalah
znamená v hebrejštině záchrana) dva a půl
tisíce dobrovolníků – záchranářů po celém
Izraeli. Každý zájemce musí absolvovat
minimálně dvousethodinový kurz
medicínské pomoci, na jehož konci obdrží
tašku s nezbytným vybavením (včetně
defibrilátoru) a GPS telefon s připojením na
systém LifeCompass. Kdykoli někdo volá
o pomoc, dispečink informaci zpracuje
a pět nejbližších dobrovolníků dostane do
mobilu souřadnice. Vyrazí pěšky nebo na
některém ze tří set padesáti vybavených
skútrů.
Výsledky jsou patrné: průměrný reakční
čas medika – dobrovolníka je dnes v Izraeli
tři minuty. To je devadesát vteřin v situacích,
kdy jde o každou jednu z nich. Pro srovnání:
průměrný dojezdový čas plně vybavené
záchranky je nejméně dvakrát delší, často
bychom ho ale v praxi museli vynásobit třemi
až pěti. V Čechách je po zdravotnické reformě
stanoven dojezdový čas maximálně na
dvacet minut, v praxi bývají pražské sanitky
na místě zhruba za osm. Americký New York
má reakční čas záchranné služby na území
města průměrně čtyři a půl minuty.
Hlavním úkolem United Hatzalah je
poskytnout nezbytnou první pomoc dříve,
než na místo stihne přijet záchranka.
V několika málo číslech se skutečně zračí
úspěchy: ročně každý z mediků ošetří
až pět stovek pacientů, statistika za celý
dobrovolnický sbor hovoří ročně
o 207 000 případů, z nich 42 000
kritických. Nevěnují se jen záchraně
samotného života, ale všestranné pomoci
– třeba když doma upadnete a nemůžete
vstát. Vedle popsaného schématu
funguje i program Ten Kavod (vzdej
úctu) – pravidelné zdravotnické kontroly
v domácnostech seniorů, obvykle dvakrát do
týdne. Obstarává ho sedm desítek mediků
specializovaných na geriatrii.
Nakonec na pomoci bližnímu se shodují
snad všechna náboženství, a proto dochází
k zajímavému vedlejšímu efektu. Do
dobrovolného sboru založeného Izraelci
se brzy přidali i obyvatelé východního
Jeruzaléma, převážně muslimové; dnes
je doprovází mnoho křesťanů. Ve sboru je
také řada žen. Běžné každodenní sváry,
v této části světa tak běžné, jako by pro
United Hatzalah neplatily. Když Eliho otec
před lety náhle zkolaboval na infarkt, byl to
právě muslim, jeden z prvních dobrovolníků
z východního Jeruzaléma, kdo dorazil na
pomoc nejdříve.
… tři, nebo osm minut?
(šb)
Andělé na skútrech