Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

29

své hlavy. Mysleli jsme si tehdy oba,

že jsme v Americe poprvé a naposle-

dy, a snažili jsme se zemi procestovat.

Pamatuju si, že jsme přijeli zpátky

úplně bez peněz.

Ale v devadesátých letech jsem

dostala nabídku učit na amerických

školách (mimo jiné v Ann Arbor Uni-

versity v Michiganu, v Athens Univer-

sity Ohio a v Connecticutu jsem učila

kresbu). Právě v Ohiu jsem zase měla

možnost pracovat na velkých věcech,

které jsem vystavovala v Great Ame-

rican Gallery v Atlantě (Georgia) – ty

bych jistě z Česka neposílala. Neza-

pomenutelný a silný byl pro nás oba

roční rezidenční pobyt v nádherné

přírodě, v pralese, v Oregonu, u po-

břeží Pacifiku. To indiánské místo

vzdálené od lidí nás poznamenalo –

právě tam začínal Pavel fotit moře;

později své snímky vystavoval pod

názvem Infinity v pražské Galerii Ru-

dolfinum.

Až na výjimky už moc učit nechci,

ale já sama se pořád učím, vítám

dobré příležitosti na obohacení ve

výtvarné společnosti. Třeba pracov-

ní sympozia, mezinárodní poroty

nebo výstavy ve skupině Socha hlí-

Téma zrození,

života a smrti

se táhne jako

čitelná linka

jejím dílem...